Vánoce s Ladou. Patří k nám neodmyslitelně už od roku 1917

Přežily zatím všechno, a že těch útoků už bylo požehnaně. Děda Mráz i Santa Claus, SMS zprávy i nástup internetu, chytré telefony, sociální sítě i posunutý kalendář supermarketů, který blížící se advent ohlašuje v době, kdy ze stromů ještě ani nezačalo padat listí. České Vánoce už více než sto let vždy v prosinci odtroubí ponocný v huňatém kožichu na návsi pod kostelem v Hrusicích. Vánoční pohlednice s motivy od Josefa Lady už letos začínají svou 101. sezonu. Zatím je z trhu nic nevytlačilo a k českým vánočním svátkům patří stejně neodmyslitelně jako kapr s bramborovým salátem.

„První Ladovy pohlednice byly vydány v roce 1917 v pražském vydavatelství Emporium Smíchov. Sada obsahovala deset kusů a vánoční tematice byly věnovány dvě dopisnice,“ říká sběratel pohlednic s Ladovými kresbami Alois Urbánek. Na první z těchto dopisnic je šestičlenná zaječí rodinka u vánočně prostřeného stolu. Tatínek zajíc v dlouhém županu kouří fajfku, maminka v čepečku chová v povijanu malého zajíčka a jejich tři odrostlejší děcka si před stolem hrají s bubínkem, houpacím koněm a dřevěnou panenkou. Druhá dopisnice je spíše novoroční přání se dvěma růžovými prasátky a rohem hojnosti, nad kterým je nápis Šťastný a veselý nový rok.

„Druhá sada vánočních pohlednic byla vydána v roce 1928 v nakladatelství Pokrok Praha a tvořilo ji deset pohlednic malého formátu. Se stejnými motivy pak totožnou sadu vydalo nakladatelství Družstevní práce, ale to už byly pohlednice větší, ve formátu, který známe my dnes,“ vysvětluje Alois Urbánek. Poslední předválečné pohlednice s obrázky Josefa Lady vydal v letech 1939 až 1941 Spolek Komenský.

Naplno se pak obchod s Ladovými vánočními pohlednicemi rozjel v roce 1948. Rok předtím obdržel Josef Lada titul národní umělec, oslavil šedesáté narozeniny a od té doby neminul rok, kdy by se na trhu neobjevilo nové vydání slavných zimních motivů.

Alois Urbánek má pelhřimovskou agenturou Dobrý den potvrzeno, že je vlastníkem největší sbírky ladovských pohlednic, doma v Pasohlávkách jich má ke třem tisícovkám. „Pro Ladovy vánoční pohlednice po roce 1945 jsou hlavními dvě sady, jejichž části se následně opakují po mnoho desítek let. V roce 1948 maloval Josef Lada cyklus obrazů se zimní a vánoční tematikou. V literatuře se tento cyklus označuje jako České Vánoce, ale na pohlednicích jsou tyto náměty označeny jako Česká zima,” vysvětluje sběratel. „Z tohoto cyklu vydal v roce 1948 Československý ústav zahraniční devět pohlednic. Sedm jich Lada namaloval v rámci zmiňovaného cyklu v roce 1948 a dva náměty pocházejí již z roku 1945. Československý ústav zahraniční byla organizace,  která měla podporovat české krajany a hlavně jejich školy v zahraničí a kromě české verze těchto pohlednic existují i verze rakouské nebo francouzské. Ty se u nás vyskytují jen výjimečně a patří mezi sběratelsky nejcennější.“

V roce 1955 vytvořil Josef Lada dvanáct nových obrazů se zimní tematikou a několik z nich se přímo týkalo vánočního období. Tato kompletní sada byla poprvé vydána na pohlednicích v roce 1956, ale v dalších letech se znovu tiskly už pouze některé náměty a kompletní reedice se do prodeje dostala znovu až v roce 1982 a vydavatelství Odeon ji tisklo až do roku 1991. Pak monopol státu na vydávání pohlednic padl a trh se uvolnil.

Vánoce u soudu

S Ladovými vánočními a zimními motivy na pohlednicích je také spojen jeden z velkých soudních případů z přelomu tisíciletí. Výrobci a distributoři tehdy odhadovali, že z vánočních pohledů, které lidé v prosinci posílají, může být až každý třetí s Ladovými motivy. Na Vánoce kupovali pohledy i lidé, kteří je jindy v roce neposílají, a jeden člověk si zpravidla tehdy nakoupil pět až deset pohlednic – pohybujeme se v čase, kdy ještě nebyl v domácnostech běžný internet a neposílaly se ani fotografie a obrázky mezi mobilními telefony. Celkový počet prodaných vánočních pohlednic šel do milionů. Že trh s vánočními pohledy byl tehdy skutečně lukrativní a obrázky Josefa Lady mu jasně vévodily, dokládá i to, že se v obchodech objevila kolem roku 2000 řada napodobenin od jiných autorů; a malířův vnuk Josef Lada se pustil do soudního sporu s přerovským výtvarníkem Jaromírem Vališem a vydavatelem pohledů Martinem Papem o to, že Vališovy napodobeniny Ladových obrázků klamou zákazníky. Ladovi vadilo, že Vališ v létě 2000 bez jeho souhlasu jakožto dědice a exkluzivního nakladatele Ladových vánočních pohlednic přemaloval asi šest kreseb, například děti stavějící sněhuláka nebo muže s vánočním stromkem. Pape pak natiskl asi 200 tisíc pohlednic, které byly v distribuci až do roku 2002. Případ, který nakonec skončil podmíněnými tresty, se vlekl několik let a doputoval až k Nejvyššímu soudu České republiky.

Na rozdíl od prodeje se na sbírání pohlednic moc zbohatnout nedá, upozorňuje Alois Urbánek. „Všeobecně se dá říci, že vánoční pohlednice se vydávaly ve velkých nákladech, a tak se jich zachovalo mnoho. Proto většinou nejsou sběratelsky nedostatkové ani drahé. Na burzách se dají pořídit většinou v rozmezí pět až dvacet korun za kus. Jsou však výjimky, zejména u sérií, které byly dotiskové, a tedy nebyly vydány v tak vysokých  nákladech. Na jiné cenové úrovni jsou ovšem vánoční pohlednice a další náměty vydané v období 1917–1945, kdy cena například u prvních pohlednic z roku 1917 se většinou pohybuje okolo 400 až 500 korun za kus a u dalších předválečných to bývá 200 až 300 korun. Ovšem někteří sběratelé, pokud chtějí doplnit třeba poslední kus do série, jsou ochotni jít při internetové dražbě i přes částku 1000 korun za pohlednici. Sám jsem několik takových kusů prodal a několik na doplnění sbírky vlastní za podobné peníze nakoupil,“ dodává Alois Urbánek.

Hrusice v mobilu

Netradiční ladovské pohlednice je ale možné v současné době pořídit a vyrobit bez toho, aby se člověk dostal kopírováním kreseb do střetu se zákonem. Stačí se vydat na prosincový výlet do Hrusic. Většina motivů z kreseb Josefa Lady má totiž svůj předobraz právě v Hrusicích, ať už jde o náves, nebo kostel svatého Václava. Na Ladových pohlednicích někde sáňkují děti, jinde troubí ponocný, ale kostel téměř nikdy nechybí. Na výletě pak už jen stačí telefonem pořídit fotografii tohoto ikonického místa a rovnou ji odeslat jako on-line pohlednici. Službu nabízí Česká pošta a poslání takového pohledu zařídí jednoduchá aplikace, která je k dispozici zdarma. Odeslání takové pohlednice, kterou je možné na lícové straně doplnit zimními grafickými motivy, stojí 25 korun. Adresát ji pak najde ve své poštovní schránce vytištěnou na speciálním papíru. Mimochodem, hrusický kostel není vůbec laciný výtvarný motiv. Jeden z nejdražších Ladových obrazů se prodal v aukci v roce 2006. Za Hon na návsi zaplatil nový majitel 870 tisíc korun plus dražební přirážku, takže celková cena se vyšplhala na 1 026 000 korun. A kostel svatého Václava na něm samozřejmě nechyběl, byť z něho byla vidět pouze typická věž s lomenou jehlanovitou střechou.

Vlastní ladovské pohlednice lze při výletu do Hrusic rozšířit o další zajímavé fotografie, třeba z míst, která jsou spojena se slavným kocourem Mikešem. Hostinec U Sejků, ztvárněný na slavném obrazu hospodské rvačky, stojí v Hrusicích dodnes. Na mostku přes potok zase hnal pes Furfák od Marýsků malého šišlavého Nácíčka, kterého si babička poslala k Sejkům pro cikorku. Proti proudu potoka bývala mezi domy č. 44 a 48 Jedličkova louže, na kterou se šel Mikeš v zimě v nových botách klouzat. V létě zase v louži skončil Franta Kuldanů, kterého do ní vyklopil trakař Koloděj. Dnes už je louže ale zavezená. Za Ševcovic chalupou bývala za mezí Mlejnkova zahrada, kam chodili na hrušky Mikeš s Pepíkem. Rodný domek Pepíka Ševců, tedy Josefa Lady, bohužel už nestojí. Na východním konci návsi u rybníka ho vystřídalo nové stavení, to původní bylo zbořeno v roce 1932.