Co nás čeká letos ve školách?

Vláda i tradiční opozice selhává. Program „Babiš“, ani program „Antibabiš“ nefungují. Čelíme propouštění, ekonomickým problémům, zdražování životních nákladů, krachu státních financí. Rozvratu hodnot ve školství, čím dál problematičtější dostupnosti zdravotní péče mimo velká města. Do velkých problémů se řítí energetika. Naše země nevzkvétá. Krajské volby budou referendem, zda s takovou politikou občané souhlasí.

Zítra začíná školní rok, tak se podívejme jen na situaci ve školství.

Základními parametry jsou:

1) Zmatek v řízení resortu. Střední školy „patří“ krajům. Základní školy obcím. „Česká školní inspekce“ státu. Platí to také stát (daňoví poplatníci.) V realitě je ministr školství figurka s daleko menší politickou mocí než hejtmani a jejich sdružení. Prostým okem to ve sněmovně vidíte. Samotné ministerstvo se již neopírá o slušné, zkušené úřednictvo, ale je infikováno agresivními politickými skupinami, které se rádi označují jako „nevládní“ – ale nedělají nic jiného, než že se snaží ovládat vládu. Resumé: Občané a jejich rozhodování u voleb (inkluze ano – ne; směřování školství…) má na chod resortu minimální vliv a to je demokratická tragédie.

2) Rozvrat financování. Daňoví poplatníci platí do školského systému o 50% více než před pár lety, kvalitní zaplněné školy přestaly být příjemcem většího počtu peněz a sanují se poloprázdné střední školy. Ředitelům naopak dramaticky ubývají volné disponibilní zdroje pro oceňování nejschopnějších učitelů a vůbec vlastního směřování rozvoje školy. Stali se úředníky v čím dál složitější byrokratické mašinérii.

3) Důslednost a vše obtížné má ze školství vymizet (nové ideologie o smyslu „moderního“ vzdělávání). Letos padla za oběť matematika za naprosto většinové podpory sněmovny. Nově ministerstvo vymyslelo, že maturitní testy se nebudou známkovat vůbec. Myslím, že identická většina ve sněmovně (ODS, ANO, Piráti a spol) – je připravena schválit i tohle. Takže si to znovu zopakujme. V moderním vyučování již dávno neplatí zastaralý axiom: že se ve školách má hlavně učit. Vy mladší mi asi rozumíte, jak je to komické – ale existují dosud lidé, co si to myslí. Moderní ale není říkat, že se ve školách nemá dělat nic. Správně „máte získat kompetence k celoživotnímu vzdělávání“ a „rozvíjet osobnost člověka, aby byl vybaven sociálními způsobilostmi“. Znamená to sice v jádru to samé – destrukci základní vzdělanosti, matematiky, četby a tvrdého studia pro ty nadanější, ale vypadá to odborně a moderně.

Ve školách musí být vše snadné a zábavné. A jediné umění správného kantora spočívá v tom tyto dvě věci vyvážit. I když role učitele je pochopitelně také přežitá. Mělo by jít jen o jakéhosi mediátora a pouštěče aplikací moderních technologií.

V moderních školách nesmí nikoho nic stresovat, protože i celý svět okolo nás je krásný a přátelský a nám osobně nakloněný. A na to se musíme připravit.

4) Revolučně se objevují nápady, že se do školy ani nemá chodit. Ministerstvo oznámilo, že bude nějak testovat zavedení distančního studia i v dobách, kdy nebude žádná epidemiologická situace. Sečteno a podtrženo – situace ve školství se podobá situaci třeba u státních financí. Hlavní parametry nevěstí nic dobrého, ale budeme dělat „že nic“, že to nějak dopadne.

Nedopadne!!
U financí se každé dluhy musí jednou platit. U těch osobních Vám nakonec zabaví auto a všechno a pošlou Vás do několikaletého období, kdy si nic legálně nedokážete/nemůžete vydělat. Do dluhové pasti. Těžko se z ní zvedá. Stát své dluhy taky musí platit – když toho není schopen – řeší to buď inflací (ožebračí střední třídu s úsporami) nebo sáhne na jediný balík peněz v ekonomice větší než jeho rozpočty a dluhy – a to jsou opět úspory obyvatel a firem. Tak třeba každému nad 50.000 úspor (aby nebyla revoluce) škrtnou solidárně jednu nulu. Tohle jsme viděli před pár lety na Kypru. Tam byli humánní a sebrali lidem jen polovinu. Obětí nejsou všichni. Jen střední třída, která obvykle drží stát a demokracii. Chudých lidí se to moc nedotkne, superboháči také dokáží s předstihem reagovat a koupit lignitový důl nebo tak.

Ve školství to, pokud nezačneme jednat, dopadne podobně. Rozvratem vzdělanosti, který dopadne na střední třídu. Sociálně slabí často praktikují „distanční výuku“ už léta – dávno před covidem. Tam změna k horšímu nebude tak znát. Superboháči pošlou děti na elitní privátní ústavy nebo jim dají domácího učitele. Ale pro nás – střední třídu to bude problém, ze kterého se budeme vyhrabávat desetiletí.