Když mluví komisařka Jourová, svoboda se krčí v koutě

V úterý na jakési konferenci o „základních právech“ ve Vídni vystoupila česká komisařka Věra Jourová. Věnovala se tématu šíření nenávisti a nacionalismu a při letmém pohledu to byl standardní projev, jaké se tak píší a přednášejí po brexitu a po Trumpovi: pozor na růst nesnášenlivosti a špatnou verzi nacionalismu, apel na politiky, aby si uvědomili vlastní zodpovědnost a nepřilévali olej do ohně rétorikou, „která rozděluje“. Do toho tradiční šťouchanec do Viktora Orbána, který vedl antikampaň proti předchozím kampaním George Sorose. 

Ale Jourová řekla i něco nadto: v zamyšlení nad novináři – poté, co pochválila tradiční roli novináře alias kontrolora mocných (nebudu rozebírat, že je v komisi jediná, kdo stál v těsné blízkosti politika, když si ten politik koupil noviny, aby takzvaně psaly pravdu) – nastínila možný „evropský přístup“ k médiím, který by byl „založený na kvalitě a chytré regulaci“.

Chytrá regulace by postihla špatná média, šiřitele dezinformací. (Novinkou bylo, že se úvaha nevztahuje pouze na weby, ale i na tiskoviny.) Kvalita je prý na veřejnoprávních kanálech a v nezávislých, tedy zřejmě názorově mainstreamových médiích, která „musíme podporovat (...) šířeji než jen tím, že necháme působit zákony trhu“.

Co má být ta chytrá regulace, se zatím neví. Českému deníku E15, který vznesl dotaz, mluvčí komisařky pouze prozradila, že Jourová nenavrhuje novou legislativu, že to myslí obecně. Máme si také všimnout podmiňovacího způsobu: chytrá regulace, „pokud bude potřeba“. Jourová jako odstrašující příklad uvedla dva nepochybně rabiátské titulky britského bulváru, jeden z nich, Daily Mail, nazval evropské státníky za to, že na posledním summitu EU v Salcburku ponižovali Theresu Mayovou, „špinavými krysami“. Jenže Británie příští rok odejde, kvůli jejich bulváru by se takové úvahy nevedly. Nejpravděpodobnější tedy je, že se v komisi a snad i na jiných místech v Bruselu vedou úvahy o systému sankcí pro faulující tisk a subvencí pro ten spořádaný.

Ještě pořád je v Evropě tradice svobody projevu silná natolik, že to zní nepředstavitelně a paranoidně, nicméně dvě nejsilnější členské země EU – Francie a ve slabším provedení, oklikami i Německo – už státní pomoc pro tisk zavedly, a ke zvýšení kritičnosti vůči vládám to ani v jednom případě nevedlo. 

Zadruhé, Věra Jourová není v Bruselu tak docela svébytný člověk, ale spíš médium, skrze něž promlouvají v místě převažující konvence. To se ukázalo vzápětí po jejím příchodu do komise. Ještě před odjezdem z Prahy například v rozhovoru pro Echo měla výhrady vůči ženským kvótám. V komisi, kde dostala do portfolia ke spravedlnosti a spotřebitelům genderovou rovnost, ovšem ihned převzala a prosazovala návrh na zavedení ženských kvót ve firmách. Později přinutila Facebook, Google a další internetové giganty, aby s Evropskou komisí podepsaly jakýsi dobrovolný závazek slušného chování jejich uživatelů na síti. Zní to nevinně, ale o dva roky později je mazání na Facebooku politická zbraň proti pravici a zdaleka se neomezuje na trestné činy, jako je nactiutrhání nebo třeba rasová nesnášenlivost.

Věra Jourová se časem vypracovala na jakýsi seizmograf nálad převažujících dnes v srdci EU. Podle vystoupení ve Vídni to vypadá na pokročilé zoufalství.