Modrý tarbík explodoval a počet jaderných mocností se zvýšil
Jaderný výbuch
NOVÉ
1
Před 60 lety, 13. února 1960, uskutečnila Francie svůj první jaderný výbuch. Místem se stala jaderná střelnice Reggane ležící v alžírské Sahaře. Francie se tehdy stala čtvrtou zemí světa, která vyzkoušela jadernou zbraň. Prvenství patří Spojeným státům, které 16. července 1945 poprvé odpálily atomovou bombu na letecké základně Alamogordo v Novém Mexiku.
V srpnu 1949 uskutečnil jako druhá země světa svůj první jaderný výbuch bývalý Sovětský svaz. Místem se stala jaderná střelnice ležící 130 kilometrů od kazašského města Semipalatinsk. Třetí zemí, která vyzkoušela jadernou zbraň, se stala v říjnu 1952 na ostrovech Monte Bello severozápadně od Austrálie Británie. Za Francii se jako pátá země na světě zařadila v říjnu 1964 Čína.
Šestou zemí, která uskutečnila jaderný výbuch, byla v roce 1974 Indie. Jí však oficiální statut jaderné velmoci nepatří, protože tento termín přísluší jen státům, které pokus provedly před 1. lednem 1967. Neoficiální jadernou velmocí je i Pákistán, který v květnu 1998 přiznal pět podzemních jaderných pokusů v oblasti Čághaí u afghánských hranic. Reagoval tím na pět dalších jaderných výbuchů Indie. V říjnu 2006 vyzkoušela svou první jadernou bombu Severní Korea, která dosud provedla šest jaderných testů.
Ve Francii padlo definitivní rozhodnutí o pokusném jaderném výbuchu na nejvyšších místech na konci 50. let poté, co se na rozhádanou politickou scénu vrátil Charles de Gaulle.
Reggane je alžírské městečko ležící na Sahaře v centrálním Alžírsku. První francouzská atomová bomba byla pojmenována po malém hlodavci, který žije v oblasti, modrý tarbík. Bomba o síle kolem 70 kilotun TNT, asi tři až čtyřikrát více než bomba svržená Američany na Hirošimu, vybuchla v šest hodin ráno 13. února 1960, tedy v době alžírské války o nezávislost.
Francie do roku 1961 na stejné střelnici uskutečnila ještě tři další podzemní pokusné výbuchy. Na základě Evianské mírové dohody, která ukončila válku a díky níž Alžírsko získalo nezávislost, si Francouzi základnu podrželi až do roku 1967, od roku 1961 do roku 1966 ale jaderné bomby testovali u alžírské vesnice In Eker. Poté testy přesunula do Polynésie na atoly Mururoa a Fangataufa, kde Francie v roce 1968 poprvé vyzkoušela vodíkovou bombu.
V souvislosti s celkovým uvolňováním mezinárodního napětí začátkem 90. let celkový počet pokusných výbuchů klesal a jednotlivé státy dobrovolně vyhlašovaly moratorium na podzemní pokusy. Vlnu protestů vyvolal v roce 1995 francouzský prezident Jacques Chirac poté, co se rozhodl obnovit jaderné testy, ač jeho předchůdce Mitterrand vyhlásil jejich zastavení. Sérii šesti podzemních pokusů na tichomořských atolech Mururoa a Fangataufa prováděla Paříž od září 1995 do ledna 1996. Počet francouzských jaderných výbuchů se zastavil na čísle 210. Dokumenty odtajněné v roce 2013 odhalily, že zamoření v oblasti prvních jaderných testů bylo mnohem silnější, než Francie původně uváděla.
Dosud bylo provedeno přes 2000 pokusných jaderných výbuchů, z nichž nejvíce (přes tisíc) uskutečnily USA, následuje Rusko (SSSR) s asi 700 výbuchy, Francie s více než dvěma stovkami a Británie a Čína s asi 45 jadernými pokusy.
Podle loňských údajů Federace amerických vědců (FAS) disponují všechny jaderné mocnosti světa zhruba 13.900 kusy jaderných hlavic, z nichž je asi 3600 aktivních. Z nich má podle FAS zhruba po 1600 kusech Rusko a USA, Francie jich má 280 (z celkového počtu 300) a Británie asi 120.
Francouzský prezident Emmanuel Macron se v roce 2018 vyslovil pro modernizaci francouzského jaderného arsenálu a francouzský parlament poté odsouhlasil na údržbu a modernizaci francouzského jaderného arzenálu v letech 2019 až 2025 částku 37 miliard eur, což je přibližně 12,5 procenta celkového rozpočtu na obranu v těchto letech. Minulý týden u příležitosti výročí prvního francouzského jaderného výbuchu řekl, že Francie velikost svého arzenálu snížila na méně než 300 jaderných zbraní a varoval před novými závody ve zbrojení a v narážce na vypovězení odzbrojovacích smluv mezi Spojenými státy a Ruskem vyzval k společné evropské strategii.
