Osvědčenou cestou. Audi Q5 Sportback

Audi Q5 Sportback se vydává osvědčenou cestou jak z hlediska karoserie, tak pohonu. A dělá dobře. Splývavá záď je poslední dobou u vozů SUV velmi žádaným typem karoserie. Ukazuje se, že zákazníci neprahnou po maximalizaci objemu kufru, zato upřednostní estetiku. Tedy v případě, že se jim kufr nesmrskne na nevyhovující minimum. A to není případ Audi Q5 Sportback.

Sportovně a elegantně vyhlížející novinka má délku 4689 mm a objem kufru 520 litrů. Je samozřejmě při plném naložení o něco méně využitelný v horní části kvůli zkosenému sklu, ale objektivně vzato je kufr pro danou třídu v rámci prémiových modelů dostatečný. Nadto ho lze případně zvětšit variabilním sklápěním jednotlivých opěradel v poměru 40 : 20 : 40. Interiér snese přísná měřítka jak co do materiálů, tak jejich zpracování. Sedadla jsou pohodlná i na delší cestu, dobře drží i v zatáčkách. Palubní deska je plná displejů, ale nechybějí ani klasické ovladače. Multifunkční volant velmi pěkně padne do ruky. Pochvalu zaslouží i úroveň odhlučnění interiéru, která je i s ohledem na naftový motor pod kapotou opravdu skvělá.

Jakkoli působí testované Audi Q5 Sportback na své okolí dynamickým dojmem, celkový vzhled trochu kazí použitá kola s průměrem pouze osmnáct palců – autu by se určitě hodila kola větší. Jenže, nesuďme dne před večerem. Právě tento rozměr kol, který upřednostnil komfort a jízdní vlastnosti před vizuální stránkou auta, má docela značný pozitivní vliv na zážitek z jízdy. Díky pneumatikám 235/60 R18 s vysokým profilovým číslem je totiž jízda s audinou mimořádně pohodlná i na rozbitějších silnicích. Výmoly auto překonává s lehkostí a bez rázů a podvozkové komponenty (i posádka) by při použití nízkoprofilových „šlupek“ trpěly bezesporu výrazně víc. Takže obutí bez výhrad. Zato vadil výhled vzad, zejména šikmo – v tomto ohledu si karoserie zkrátka vybírá svou daň.

Jízda s tímto SUV je však velmi příjemná. Nemá přehnané sportovní ambice, přesto nezklame, když se řidiči zachce trochu přitlačit na pilu, přitom si ale udržuje komfortní charakter ideální pro svižnější překonávání delších vzdáleností. A takovému určení vyhovuje i pohonná jednotka, kterou byl v našem případě základní motor v podobě dvoulitrového TDI s výkonem 150 kW a označením 40 TDI. Z motorů na naftu jsou k dispozici i třílitrové šestiválce, a to buď s výkonem 220 kW (verze 50 TDI), nebo sportovnější SQ5 TDI s výkonem 251 kW. Základní čtyřválec samozřejmě stačí, byť má logicky své limity a není určen žádným divočákům. Na stovku auto zrychlí za 7,6 sekundy a maximálka je 222 km/h. Jsou to normální uspokojivé parametry, vyhovující většinovému řidiči. Motor spolupracuje s 12V mild-hybridním systémem, který se snaží spořit palivo, ale má na svědomí poněkud vlažnější reakce na sešlápnutí plynu, což je patrné nejvíc při rozjezdu, kdy auto na pozorovatelný zlomek sekundy „přemýšlí“, myslí-li řidič ten pokyne vážně. Při jízdě už jsou reakce bezprostřednější, i sedmistupňová dvouspojková převodovka řadí rychle.

Pohonné ústrojí pak obstojí i v důležitém parametru spotřeby nafty. Na to, že jde o poměrně velké SUV s automatem a pohonem všech kol, je skvělé, že lze mimo město jezdit i s hodnotami kolem 5,5 litru na 100 km. Nejčastěji se budete pravděpodobně pohybovat v rozmezí 6–7 litrů na 100 km, aniž byste se museli nějak zásadně kontrolovat. Spotřebu významně nezvýší ani městský provoz, a to právě díky mild-hybridu, který umí vypnout motor už při rychlosti 22 km/h.

V dnešní době neustále se měnících cen pak dáváme ke zvážení, jak moc je cena za testovaný vůz oprávněná. Základ sice stojí rozumný 1,5 milionu, ale jak už to u luxusnějších značek bývá, za příplatky, které teprve zajistí onen prémiový „feeling“, se docela tučně připlácí. Finální cena pak převyšuje 2,2 milionu, což už je docela dost.

Plusy:

Jízdní komfort, odhlučnění interiéru, nízká spotřeba paliva.

Minusy:

Prodleva při rozjezdu, výhled vzad, cena, zejména příplatků.