To nejzbytečnější ministerstvo?

To nejzbytečnější ministerstvo?
Vítězslav Jandák byl ministrem kultury v letech 2005 až 2006. Foto: Wikimedia Commons/David Sedlecký/CC BY-SA 3.0
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Je těžké si toho nevšimnout. V povolebních časech plní stránky novin spekulace o složení vlády, o tom, jaké straně připadne ten který ministerský post, případně jaké ministerstvo kdo vymění za nějaké jiné. Existuje ale jeden úřad, jenž v podobných úvahách figuruje minimálně, pokud vůbec. Ministerstvo kultury.

Úřad, o který jde až v poslední řadě. Právem. Anebo jak se to vezme. Zástupci, řekněme, kulturní veřejnosti v tom vidí důkaz toho, jak je kultura zdejší politice a možná i společnosti lhostejná, jak moc je zanedbávaná a vůči tomu zanedbávání bezmocná.

 

Pragmatičtí (až cyničtí) provozovatelé a analytici politické praxe to mohou odbýt poukazem na to, že tohle ministerstvo skutečně bezvýznamné je (třeba vzhledem k velikosti rozpočtu) a že není moc důvodů o něj stát skoro nikomu v jeho politické kariéře nepomohlo, nemálo šéfů resortu spíš potopilo. Jeden by spíš čekal, že v době, kdy Západ prožívá kulturní válku, bude ministerstvo kultury plus minus na úrovni ministerstva obrany (pokus o žert).

Jen s malou mírou nadsázky by se dalo říct, že nakonec mají pravdu tak trochu všichni. Česká společnost význam kultury (v širším slova smyslu) dlouhodobě podceňuje a jednou (třeba ani ne za moc dlouho) se jí to může hrubě nevyplatit. A zároveň ten stav není jenom důsledkem nekulturnosti širokých mas, cosi vypovídá také o schopnosti současných tvůrců oslovit publikum (ne nutně masové), někde hluboko se ho dotknout. Význam kultury nebo umění tkví mimo jiné v tom, že do povědomí společnosti vnáší nějakou jinou podobu nároku, než je ta, kterou přináší každodenní společenský provoz. Aby tuhle funkci mohla plnit, musí být schopna takový nárok uplatňovat i vůči sobě.

×

Podobné články