Schází nám obdoba amerického Výboru pro veřejné informace
ECHOPRIME
Koronavirová epidemie ukázala, že jen málo evropských i světových politiků, ale i profesionálních institucí a ministerstev zvládalo obor, jenž se roky přednáší na vysokých školách a kterému se říká pravidla krizové komunikace. Při různých přírodních a sociálních katastrofách totiž lidé mají strach, který potlačuje rozumové hodnocení a naopak zesiluje emoce. Potřebují častý kontakt, jednoduchou, průběžnou informaci a upřímnost. Za těchto podmínek spíš odpustí, že se někdo může mýlit, než když mlčí, lže nebo hraje politické hry.
Krizová komunikace představuje řadu postupů, jak se mezi sebou domlouvá záchranný systém, jak v rámci firmy sděluje vedení podniku propouštění zaměstnanců či jak média informují o postupu hurikánu směrem k městu. Tato sdělení nebývají neutrální, ale obvykle obsahují i nějaký návod, co by lidé měli dělat; tehdy hovoříme o strategické komunikaci. Jejím cílem je lidi přesvědčit k nějaké akci, což v případě povodní může být chvályhodná snaha zachránit životy, v případě politiků vyhrát volby a ve firemním či bankovním prostředí lidem vnutit svůj produkt. Krizová i strategická komunikace tak v různých poměrech obsahuje fakta, názory a manipulace. Může být tupým byrokratickým činem, ale i hluboce promyšlenou až uměleckou činností, jejíž kořeny sahají ke slavným řečníkům athénské obce či rétorice Marka Tullia Cicera. Za její moderní počátek je považováno působení amerického Výboru pro veřejné informace známého též jako Creelův výbor, který byl založen 14. března 1917.
Jak vytvořit americký národ
V roce 1916 byl podruhé zvolen prezidentem USA Woodrow Wilson. K úspěšné prezidentské kampani mu pomohl slogan, že Ameriku je nutné udržet mimo válečný konflikt. Přesto již na jaře 1917 Američané do války vstoupili. Vláda stála před úkolem, jak zemi vysvětlit tento náhlý obrat. Dnes bereme za samozřejmé, že se někteří lidé hrdě považují za Američany, že na zahrádce vztyčují americkou vlajku a večer se dívají na filmy, ve kterých nějaký Rambo ničí proradné domorodé radikály s teroristickými sklony. Ve skutečnosti cesta k tomuto obrazu světa byla poměrně dlouhá a náročná.
