Porazit Zemana – stačí to?

První kolo prezidentských voleb skončilo bez velkých zvratů a vzruchů. Základní výstup – Miloš Zeman nezvítězil hned v prvním kole a rozhodne se mezi ním a Jiřím Drahošem – byl konzervativní vstupní předpoklad.

Menší vzruchy jsme mohli zaznamenat dva. Prvním byl útok aktivistky Femen na Miloše Zemana. Tento styl politického divadla nevyhovuje českému vkusu a reputace slov „feministka“ a „aktivistka“ je pro lidi, jež Zeman potřebuje dostat k volbám, negativní. Trapná aktérka nemohla pro sympatie k Ukrajině a odmítání Putina mezi Čechy udělat nic horšího. Což ovšem ty z nás, kteří si pamatujeme, že mezi akcemi Femenu bylo i pokácení kříže vztyčeného na památku obětem komunismu, nepřekvapilo. Jak se říká, s takovými spojenci nepotřebujete nepřátele.

Celkový negativní efekt tak nemohla vyvážit ani další demonstrace tělesné zchátralosti dosluhujícího prezidenta (Zeman je jen o pět let starší než Drahoš; mezi nejbrutálnější srovnání, která jsem si včera osvěžil, patří, že Zeman je jen o dva roky starší než Donald Trump, mladší než Pavel Rychetský, a dokonce mladší než Mick Jagger i Keith Richards).

Druhým zajímavým momentem byla reakce Andreje Babiše. Ten poté, co v předvečer voleb Zemana podpořil, reagoval na výsledek radou, aby jasně deklaroval prozápadní orientaci země a distancoval se od některých svých spolupracovníků. Už stylisticky ta rada vůbec nesouzní s jeho obvyklou mediální polohou „čau lidi“, zní spíš jako od nějakého diplomata. A to naznačuje jednu z možností, kam je směrována – protože skutečné rady, jak postupovat v kampani, by Babiš přes média zaručeně neposílal. Buď je směrována do Bruselu, který Babiš potřebuje ujišťovat, že on není žádný Orbán nebo Kaczyński, že z hráčů na české politické scéně je on ten, s nímž mohou pracovat, a že by takovou zásadní shodu rozhodně nemělo mařit vyšetřování nějaké pitomé dotace. Anebo je to známka toho, že Babiš, který má jistě k dispozici své analýzy a průzkumy, se nechce ke svému kandidátovi přivázat. Protože ví, že nemusí vyhrát.

Je to možné?

Miloš Zeman letos vyšel z prvního kola s vyšším výsledkem než minule. A od druhého Drahoše ho dělí víc procent, než ho dělilo od Schwarzenberga. Jenže to znamená méně, než se na první pohled zdá.

Zeman minule mezi prvním a druhým kolem čerpal z rezervoáru voličů Jana Fischera (37 % z nich; Fischer Zemana po prvním kole podpořil, za což se dočkal odměny) a Jiřího Dienstbiera (58 %), stranického kandidáta levicové ČSSD, takže v jeho výsledném elektorátu tvořili 41 % jeho „vlastní“ voliči z prvního kola, 17 % Dienstbierovi a 11 % Fischerovi.

Ti tu teď nejsou. Přesvědčivá většina ostatních kandidátů kandidovala proti Zemanovi a své voliče vyzvala, aby ve druhém kole volili Drahoše. Kdyby to udělali všichni voliči Fischera, Horáčka, Hilšera a Topolánka, má Drahoš na své straně možná až 59 % voličů z prvního kola.

To je samozřejmě hrubá extrapolace a všechno může být jinak. Nicméně možnost, že Zeman dosáhl v prvním kole stropu, je reálná. Připomeňme například, že v minulých volbách se příznivci KSČM, které asi lze považovat za Zemanův potenciál, ve druhém kole k urnám příliš neobtěžovali – přišlo jich oproti prvnímu kolu jen 58 %, znatelně méně než příznivců ostatních stran. Jiří Drahoš možná věděl, proč se proti nim v poslední předvolební debatě nevymezoval tak bohatýrsky jako Michal Horáček. A Vojtěch Filip si toho ve svém hodnocení prvního kola v televizi taky všiml.

Drahoš možná věděl. Anebo mu to někdo řekl. Problémem voleb zůstává, že proti Miloši Zemanovi hájí zájmy liberálně demokratického občanstva muž velmi nepevných názorů a politických představ. Ve svých povolebních vystoupeních dvakrát zopakoval, že zreorganizuje svůj kampaňový tým – aniž by řekl jak a proč, asi prostě doufal, že takhle nějak se vyvolává dojem odhodlání a aktivity. A rovněž dvakrát zopakoval, že se teď „řečeno vojenskou terminologií ujímá vrchního velení kampaně“ – což vyvolává otázku, kdo jí velel dosud.

To není planá otázka. Rozhodně ne u kandidáta, jenž veřejnosti předvedl, že jeho názory za něj píše někdo jiný. A to dokonce někdo, komu ani nepřijde na mysl, že by ty názory měly být původní a ne opsané od konkurenta.

Největším zklamáním a hrozbou těchto prezidentských voleb je možnost, že jedinou alternativou Miloše Zemana je kandidát-loutka. Vůdcům zdejších hlavních oligarchických rodin po nástupu Andreje Babiše došlo, že mu nemohou nechat média, a v souladu s teorií vzájemně zaručené destrukce si pořídili svá. Logicky nemohou nechat napospas náhodě, věku ani Babišovi taky prezidenta.

Mají dost nevyzpytatelnou práci – voličstvo je tak dezorientované, že odevzdá desítky procent hlasů kandidátům vybaveným takovou mírou sebevědomí a naivity, že považují prezidentský úřad za nástupní pozici. Ale třeba jim to vyjde.

Ta část politického spektra, jíž záleží na liberální (ve smyslu nepopulistické, neoligarchické) demokracii, prostě nedokázala vyprodukovat jednoznačného vůdce.