Je to úplně nové a jiné! Lukašenko se už omrzel, vysvětluje volby běloruský uprchlík

Vladislav Jandjuk před čtyřiadvaceti lety naložil rodinu do auta a zastavil se až v utečeneckém táboře u Bílině. Bylo to na poslední chvíli, neboť dostal avízo, že minská KGB chystá zátah na aktivisty opozice. Už léta chodím s Vláďou jednou za čas na výlety po okolí Prahy a moji známí, když potřebují spravit počítač, obracejí se na něj. Teď přišel čas obrátit se na něj s otázkami, co se v jeho vlasti děje.

V Bělorusku se neprotestuje poprvé. Čím jsou tyto demonstrace jiné?

Je to úplně nové a jiné! Vždy při dosavadních volbách lidé víceméně uznávali, že Lukašenko asi vyhrál, sice nikdy neměl těch osmdesát procent hlasů, jak se oficiálně vyhlásilo, ale tu polovinu měl. A při protestech šlo o to, aspoň dát vědět, že jsou lidé, kteří se se způsobem, jak se volby v Bělorusku provádějí, tedy masivní propaganda, znevýhodnění opozičních kandidátů, někdy i represe, nesmíří. Ale jinak to bylo beznadějné, protože každý musel uznat, že dost lidí ho prostě volilo a podporovalo. To však už delší dobu evidentně sláblo, jednak chodilo čím dál méně lidí k volbám a zadruhé on opravdu ztrácel rychle podporu. Takže nové je to v tom, že paní Cichanouská ty volby vyhrála. A to s přehledem.

Jak to ale můžeš vědět?

Protože tam, kde byly hlasy férově spočítané, tak tam má suverénně sedmdesát, někde i osmdesát procent hlasů. A není důvod si myslet, že jinde to bylo jiné. A navíc to bylo vidět a poznat už v průběhu těch voleb. Lidé šli hlasovat s úplně jiným výrazem a náladou než dřív. Už ve frontách před místnostmi si to řekli, že jdou volit Světu, tedy paní Světlanu, ne Lukašenka. A najednou se dozvědí, že vyhrál s osmdesáti procenty Lukašenko! No to si z nich dělají blázny? A do toho ta bezdůvodná brutalita, kterou režim dává najevo, že je v křeči a že nevěří sám sobě. Není divu, že to lidi naštve. To už nechodí protestovat jenom tradiční opozičníci, kteří počítají s tím, že je policie bude honit a možná je zmlátí. Teď stojí v ulicích opravdu obyčejní lidé. Myslím, že je to zlom. Oni šli vlastně bránit svoje hlasy. Protože to, co zveřejnila oficiální volební komise, je hluboce urazilo. Mimochodem, v jejím čele je už léta mimořádně politováníhodná ženská, říká se jí Borščevarka, protože se jednou vyjádřila, že žena má vařit doma boršč, a ne se starat o politiku.

Mají protestující jasnou představu, co chtějí? Je to jenom odstoupení Lukašenka?

To určitě, ale tím prvním je uznat, že volby byly zfalšované. A to chtějí i dělníci. To je to nové. Každá podobná diktatura se vždy schovává za dělníky a hrozně se bojí, že by o ně mohla přijít. A to se právě stalo. Na internetu koluje záběr z jedné fabriky, kde stojí několik stovek dělníků a k nim přijde vedení závodu a předák těch dělníků říká: Ať se přihlásí, kdo hlasoval pro Lukašenka, slibujeme, že oceníme jeho statečnost. Tak se opravdu zvedne pár rukou. Lidi jim zatleskají. A teď se přihlásí, kdo hlasoval pro Světu… A ozve se jásot. Tohle nejde zfalšovat.

A proč pro Lukašenka hlasovali dřív? Co se tak změnilo?

Kdybych to měl říct jedním slovem: omrzel se. Lidé už jsou z něho unavení. Mají ho už dost. Hospodářská situace se zhoršuje, režim prostě už vyčerpal rezervy a lidé mají možnost to porovnat. A pak taky tomu Lukašenko nasadil korunu koronou. O ní, jak známo, prohlásil, že neexistuje. A sám na ni pak onemocněl. Tím se dost znemožnil. Prostě se nahnal do situace, kdy může z úřadu jenom nohama napřed.

Celý rozhovor si můžete přečíst už nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání nového Týdeníku ECHO ve čtvrtek na stáncích. Objednat si ho můžete zde.