Ženy a děti nešetřit. Před 50 lety se odehrál krvavý masakr v My Lai
Hrůzy vietnamské války
AKTUALIZOVÁNO
1
Americké angažování ve Vietnamu vrcholilo v roce 1969 přítomností více než půl milionu vojáků, rekordním počtem amerických obětí a protiválečnými demonstracemi v USA. Jedním z mezníků tohoto přelomového roku bylo zveřejnění pravdy o masakru ve vietnamské vesnici My Lai, kde před 50 lety, 16. března 1968, příslušníci americké námořní pěchoty vyvraždili kolem pěti set neozbrojených vesničanů včetně více než 170 dětí.
Vietnamská válka se rozhořela po přestřelce mezi americkým torpédoborcem Maddox a severovietnamskými torpédovými čluny v srpnu 1964 v Tonkinském zálivu. USA poté začaly bombardovat severní Vietnam a na jihu americké jednotky vystupňovaly hon na příslušníky jihovietnamských partyzánských jednotek Vietkong. Američané vyhlásili strategii „pátrej a znič nepřítele“, která tak tragicky zasáhla do života My Lai.
Na pietní obřad k událostem v My Lai přišlo do vesnice více než 1000 lidí. Místo nenávisti ale mluvili o míru a spolupráci. „Když byl v zemi obnoven mír, lidé ze Son My překonali bolest odpuštěním a otevřeli své náruče, aby upřímně přivítali americké válečné veterány, kteří na toto místo přišli čelit pravdě, sami sobě a najít klid v duši,“ uvedl ve svém projevu na ceremoniálu představitel provinčních úřadů Dang Ngoc Dung.
Spojené státy a Vietnam normalizovaly vztahy v roce 1995 a od té doby se obě země sbližují. Američtí váleční veteráni a protiváleční aktivisté mimo jiné uvedli, že se chystají poslat jménem Spojených států dopis, v němž se za masakr v My Lai omluví. „Vyjadřuje výčitky svědomí a zármutek Američanů a naši společnou odpovědnost za to, co se zde stalo,“ uvedl viceprezident sdružení Veteráni za mír Chuck Searcy.
Čtěte také: Do Vietnamu připlula americká letadlová loď. Poprvé od války
Připomínky násilností z 16. března 1968 se zúčastnil i jeden z přeživších Vietnamců, Do Ba. Bylo mu devět let, když američtí vojáci přišli do jeho domu, odvedli matku, jeho a tři další sourozence do stoky a tam zahájili palbu. Matka a sourozenci zemřeli.
Do Ba, zraněný, potřísněný krví a schovaný pod těly obětí, předstíral, že je také mrtev – ze strachu, že se Američané vrátí a zabijí ho. Nakonec ho do bezpečí dopravila posádka amerického vrtulníku, která se běsnění svých kolegů vzepřela a přistála uprostřed masakru, aby část vesničanů zachránila.
„Před dvaceti lety jsem v sobě stále živil nenávist vůči americkým vojákům, kteří zabili mou matku, bratry a sestru. Ale teď, po 50 letech, kdy Vietnam a Spojené státy rozvíjejí vzájemné vztahy, lidé nechávají stranou svou bolest a utrpení, aby vytvářeli lepší společnost,“ řekl Do Ba agentuře
Útok byl součástí operace na vesnici Son My (My Lai 4 byla jednou z jejích několika osad), o které se Američané domnívali, že je baštou Vietkongu. Obyvatelé vesnice měli být v té době podle velení na trhu a ve vsi se měli zdržovat pouze partyzáni.
Nešetřili ženy ani děti. Velitel masakru přesto dostal milost od Nixona
Akce se zúčastnilo asi 120 příslušníků roty Charlie prvního praporu 20. pěší divize z 11. výsadkové brigády, kteří byli frustrováni stále se stupňujícími útoky partyzánů a ztrátami ve vlastních řadách. Bylo to období, kdy vrcholila ofenzíva Tet, kterou vedly severovietnamské komunistické síly proti americké a jihovietnamské armádě.
Útok na vesnici byl zahájen za podpory dělostřelectva a vrtulníků před osmou hodinou ranní a již v prvních minutách se zvrhl v masakr neozbrojených vesničanů. Podle vietnamských údajů zahynulo při útoku, který trval tři hodiny, 504 lidí, z toho přes 170 dětí. Nejmladší oběti byl jeden rok, nejstarší dvaaosmdesát let.
Američtí vyšetřovatelé dospěli k 347 obětem. Američtí vojáci také srovnali se zemí na 300 domů a vybili 800 kusů dobytka. Později se zjistilo, že ve vesnici byli nanejvýš čtyři ozbrojení a několik neozbrojených partyzánů. Z roty byl zraněn jediný americký voják, který se sám postřelil do nohy.
Jen tříčlenná posádka jednoho amerického vrtulníku se běsnění svých kolegů dokázala postavit. S vrtulníkem přistála mezi prchající vesničany a americké vojáky a s nasazením vlastního života zachránila asi desítku vesničanů. Hugh Thompson a Lawrence Colburn byli v roce 1998 vyznamenáni Medailí vojáka, nejvyšším vyznamenáním za statečnost v přímém boji. Třetí člen posádky vrtulníku Glenn Andreotta zemřel ve Vietnamu necelý měsíc po masakru v My Lai.
Američané informace o události dlouho tajili. První oficiální zprávy hovořily o tom, že při bitvě zahynulo 128 příslušníků Vietkong a 22 civilistů. To, že se pravda o masakru dostala na povrch, bylo zásluhou veterána Richarda Ridenhouera, který se znal s mnoha členy roty Charlie.
Ti mu celý příběh vyprávěli a Ridenhourer rok po masakru informace rozeslal v 30 dopisech, které adresoval prezidentovi USA, kongresmanům a dalším oficiálním místům. Jako první zveřejnil hrůzná fakta o masakru v listopadu 1969 novinář Seymour Hersh (mj. se zasloužil o odhalení aféry Watergate), který pak v příštím roce dostal za reportáž Pulitzerovu cenu.
Čtěte také: Povinný smutek a velkolepá tryzna. Pár dní po Stalinovi zemřel Gottwald
I když se nejednalo o ojedinělou tragédii, Američané a jejich jihokorejští spojenci srovnali se zemí během války na 4000 vietnamských obcí, zprávy o My Lai šokovaly veřejnost v USA, která nemohla uvěřit, že američtí vojáci jsou schopni něčeho takového, a vyvolaly protesty proti válce na celém světě. Incident dokonce vyústil v útoky proti válečným veteránům.
Ozvaly se ale i hlasy, které se snažily řádění v My Lai vysvětlit. „Většina akcí ‚pátrej a znič nepřítele‘ skončila ztrátami na životech Američanů, aniž by zahlédli nepřítele. Dopady války na myšlení vojáků, zvláště její nepředvídatelný a nekontrolovatelný průběh, způsobovaly, že se tito muži dopouštěli činů v rozporu se svou povahou, které by jinak nebyli schopni spáchat,“ napsal například americký historik a veterán vietnamské války Douglas Welsh.
Rozhořčení odpůrců vietnamské války nakonec donutilo vojenské úřady se masakrem zabývat. Vyšetřující komise generála Williama Peerse poslala před soud 25 obviněných, v březnu 1971 však byl odsouzen jen jediný: velitel krvavé akce, poručík William Calley, kterému mu bylo v době útoku 24 let. Za prokázané zavraždění 22 lidí dostal doživotí; po půlroce mu byl trest snížen na 20 let a později na deset. Po třech dnech skutečného a třech letech domácího vězení ho prezident Richard Nixon omilostnil.
Calley, který i tváří v tvář jasným důkazům šokoval veřejnost svými cynickými výroky, se poté věnoval práci klenotníka. Lítost veřejně projevil až v roce 2009 v charitativním klubu Kiwanis v Columbusu. „S lítostí myslím každý den na to, co se stalo v My Lai. Cítím lítost nad mrtvými, nad jejich příbuznými i nad americkými vojáky. Je mi to hluboce líto,“ řekl dnes čtyřiasedmdesátiletý Calley.
