Týdeník Echo: O naději s psychiatrem Honzákem i šílenosti úřední maturity

Se známým českých psychiatrem Radkinem Honzákem se po roce sešel Jiří Peňás, tentokrát jen virtuálně, aby s ním hovořil o lékařově prodělaném covidu, o tom, co se stalo s našimi dušemi za rok soužití s čínským koronavirem, a také o tom, v čem spatřovat naději.

Lenka Zlámalová si do Salonu Týdeníku Echo pozvala tři zkušené pedagogy, aby se jich zeptala, jak se dívají na nápad předsedy české vlády zrušit maturitní zkoušky. A na Jana Vodňanského, nečekaně zemřelého minulý týden, vzpomíná jeho blízký spolupracovník a přítel Přemysl Rut, spisovatel, písničkář a profesor na Divadelní fakultě pražské AMU.

Ondřej Šmigol píše o tom, jak princ Harry, vnuk britské panovnice Alžběty II., a jeho žena Meghan nepochopili, co to znamená být příslušníky královské rodiny. Jedno jejich televizní interview vyvolalo velký rozruch po celém světě, největší ovšem v Buckinghamském paláci.

Daniel Kaiser analyzuje naši situaci uprostřed nejtvrdšího lockdownu, jaký tady kdy byl, zatímco cestovatel Jiří Peňás nám připomínkou kdysi honosného, dnes „zamaskovaného“ pomníku Antonína Švehly na Kouřimsku dává na pandemii na chvilku zapomenout. O evropské architektuře píše Matěj Beránek a model Volkswagen Arteon Shooting Brake TDI vyzkoušel na vlastní kůži František Vahala.

„Výsledkem tady toho všeho bude velké zchudnutí většiny lidí,“ uvažuje psychiatr Radkin Honzák. „A nejen u nás, ale na celém světě. Jo, někdo z toho zbohatne, ale těch bude pár a ti nás nemusí zajímat. Absolutní většina lidí zchudne. A když přijde takové zchudnutí, tak lidé mají mnohem méně prostoru chovat se zpovykaně. Neřeší, jestli pojedou na Malédivy, nebo na Velkédivy, ale jestli vůbec vyjdou s výplatou do konce měsíce. Takže se budou muset začít chovat odpovědně. A třeba se taky objeví něco, co už zasunuli někam hodně dozadu, protože si mysleli, že to už nebudou potřebovat. Třeba nějaký duchovní rozměr. Dřív se říkalo, že přilezou ke křížku.“

„Jak jste vnímali nápad Andreje Babiše na úřední maturitu?“ zeptala se svých hostů Lenka Zlámalová. Senátor Jiří Růžička odpověděl jako první: „Jako naprostou šílenost devalvující vzdělání, jdoucí proti názoru ředitelů, školských asociací, zaměstnavatelů. Jako populistický výkřik, na který možná někteří lidé čekají, ale většina ne. Byla to snaha vyjít vstříc určité části maturantů. Některým by se to možná mohlo líbit. Dost to pobouřilo ale i hodně studentů. Na Twitteru mi psala jedna studentka, že je to neuvěřitelný populismus a že by Babiše nevolila, ani kdyby jí úředně přidělil vysokoškolský titul. Jsem rád, že se na to tak dívalo mnoho studentů.“

Na svou cestu k písničkám Vodňanského a Skoumala a pak i k jejich tvůrcům vzpomíná Přemysl Rut: „Nejdřív, snad ještě na podzim 1969, mi Zuzanka Pražáková, spolužačka z prvního ročníku gymnázia, půjčila malou knížku, na jejíž bílé obálce bylo jakoby dětskou rukou (ve skutečnosti zkušenou rukou Libora Fáry) načmáráno S úsměvem idiota. Jméno autora jsem neznal, Zuzanka však správně odhadla, že by se mi jeho texty mohly líbit. Četl jsem je poprvé v tramvaji, levou rukou zavěšen na tyči, palcem pravé obraceje listy, na přeskáčku a opatrně, aby mi knížka neupadla na blátivou podlahu: Tázal jsem se Aragona / Jestli mohu k Elze / Jít až bude sama doma / Odpověděl Nelze. To nebylo špatné, patnáctiletého intelektuála na sklonku šedesátých let minulého století to s lehkým vtipem utvrzovalo v přesvědčení, že se orientuje.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.