Utlačování černochů

Když jsem byl mladík, reagovala často propagandistická část tehdejšího (komunistického) režimu na porovnání nějakých neporovnatelných výrobků, nebo i na brutální omezování svobody u nás tím, že „… ale v USA zase utlačují černochy“. Zkrachovaly režimy, Země 40x oběhla okolo Slunce, ale v USA se toho, zdá se, moc nezměnilo.

Vůbec žádná změna není v tom, kdo nejvíc rasové neshody rozviřuje a využívá pro politické cíle – extrémní levice.
Máloco na světě je černobílé, protože přiznejme si otevřeně – Amerika je rasově rozdělená země, kde segregace a  rasismus byly oficiální doktrínou až do šedesátých let minulého století. Byl jsem v USA asi před patnácti lety na přednášce paní, která byla první černošské dítě navštěvující (pod ochranou federálních seržantů) normální školu v jednom z jižanských států, tedy nikoli školu pro černochy. Fascinující bylo, že to nebyla žádná babička nad hrobem, ale dobře vypadající dáma, která byla o něco starší než já. Přednáška a fotky byly silné – fanatický dav protestující proti malé holčičce s aktovkou, kde nechyběli místní duchovní s kříži a hesly, že segregace je od boha. No nic, dav je vždy stejný.

Když jsem přijel na univerzitu do Baltimore (kdysi průmyslové a loďařské, teď lehce zchudlé město kus od Washingtonu, kde Afroameričané tvoří okolo 70 % obyvatel a venku na ulici nikoho jiného nevidíte), tak první co jsem obdržel, byla mapka, kam ve městě nesmím chodit. No, nikoli nesmím, je to svobodná země, ale jako nemám. Byly to velké části města. Například teď o víkendu jsem byl s kamarády cyklisty v Jindřichově Hradci a pán v penzionu nám žádnou mapku ve smyslu „tady za rybníkem Vajgar do té čtvrti v žádném případě nejezděte“ nedal! Díky bohu. Taky bych v JH klidně bydlel, ale v Baltimoru ani za nic.

V USA se počty nebělošských občanů označují pojmem „diversity“ a sledují se ve školách a v částech měst a vedení podniků a tak.
Jedna z prvních vět, co mi kolega z univerzity, který mě pozval na večeři domů na předměstí, řekl (on i jeho manželka byli běloši), „v našem neighborhood je diversity jen 12 %“. Řekl to pochopitelně tak neutrálně a informačně a mohla to být i kritika, že tam mají menšin málo. Byl to politicky korektní člověk. Ale mezi námi to sdělení znamenalo „Baltimore je plný černochů, ale tady u nás na předměstí to ještě docela jde“. Druhá věta byla o vysokých cenách nemovitostí (na předměstí), kdežto ve městě byly extrémně levné.
Abych to uzavřel, to že ve většině českých měst nemáme žádnou „diversity“ – není nic, nad čím bychom museli bědovat a snažit se to napravovat.

V USA jest poměrně silná kriminalita. Jiná než u nás. Mají jinou kulturu vězeňství (je to odstrašující trest nikoli pokus o převýchovu) a vysoké tresty i za v Evropě bagatelní trestné činy. To podle mě trochu vede k větší brutalitě zločinců a častějšímu používání zbraní. Protože rozdíl v trestech už pak není velký. Adekvátně policie také reaguje výrazně ostřeji a běžná silniční kontrola není žádný žoviální pohovor s policisty o přestupku, ale jak mne místní instruovali – „nedělej žádné rychlé a divné pohyby, ať ti vidí na ruce, …“. Před mnoha lety jsme s kamarádem pospíchali po dálnici na cyklistický maraton v Německu. Jeli jsme přes 150 a chytl nás policejní Passat (nebo co tehdy měli za silná auta). Pokuta a tak. Ale hned po zastavení, kolega (zdravím TŠ) vyskočil z auta – přeskočil svodidla a zmizel za křovím se vyčurat, aby šetřil čas. Policisté koukali, v USA by jeho život visel na vlásku a s velkou pravděpodobností by šly zbraně ven a byl by následně spoután a vyslechnut na stanici. Možná by na něm i někdo chvíli klečel před nástupem do policejního auta. (Američtí policisté v průměru váží o pár desítek kilogramů víc než čeští.)

U nás se to odbylo, až na pokutu a dva bodíky, přátelsky, dostalo se nám otcovské rady, že je sice prázdná dálnice a pospícháme, ale už takhle se nám to s tou zastávkou časově nevyplatilo, což byl fakt. Aneb, nejen tady radši bydlím, ale i daleko radši mluvím s policisty doma než v USA.

Zkrátka je to jiná země, jiná kultura a tak. Nemám proto rád, když nás poučují o lidských právech a dělají jako bychom byli sto let „za“, když zrovna u státního rasismu jsme byli naopak tak 100 let napřed a ve volebním právu žen a toleranci homosexuálů atd. se to moc neliší.

Tohle všechno je za kulisami, ale v USA (i v Evropě) teď nejde o žádné rasové nepokoje. Jde o levičácké nepokoje! Na Žižkově neponičili sochu Churchilla žádní čeští černoši, byli to čeští levičáci.

Jsou napadáni bez ohledu na barvu pleti obchodníci a spořádaní občané. Jsou rabovány obchody. Zrovna jsem teď viděl na internetu paní, jak běží s pěknými červenými Nike botami (asi 3 krabice) od rozbité výlohy a „hájí tím patrně lidská práva na značkové výrobky“.

Velké televize v USA a hlavně v Evropě vědomě ignorují otřesné pouliční scény napadání policistů (Belgie, Anglie a jiné). Politické síly nestojí jednoznačně za policií, ale tak jako jenom potichu. Agresivní dav „má právo protestovat proti policii“. Otřesné! Viděl jsem rozhovor na CNN, kde nenechali rozzlobeného policejního důstojníka (Afroameričana) hájit názor, že „nemáte žádná data o tom, že je policie rasistická … nemůžete tvrdit Vaše smyšlenky a teorie …“.

Zkoumá se dědičná vina. Není snad cokoli zavánějícího dědičnou vinou – rasismus jak prase? Ničí se sochy. Včetně velikánů, kteří proti otroctví vystupovali 30 let před jeho zrušením, kdy to ještě chtělo odvahu. Otřesné omluvy, kdy bílé ženy líbají na ulici nohu nějakému týpkovi, co tam namachrovaně postává, a další lidé tam klečí neboť jsou „vinní“. Jako za co?

Bude nám kníže Schwarzenberg v úterý na začátku schůze sněmovny všem líbat nohu? Protože feudalismus a poddanství a robota (včetně drakonických trestů) – to bylo úplně stejné jako otroctví a my žádné větší polnosti a lesy neměli.

Tohle se sem žene, celá zvrácená ideologie multikulturalismu, sociálně znevýhodněných skupin, útoků na vše standardní a většinové. A útoků na právo a pořádek pro všechny.

Musíme jít proti a bránit normální svět!