Policie vynucuje politickou korektnost

Tak už jsme se dočkali a česká policie vynucuje politickou korektnost pomocí hrozby vězením. Před pár dny proběhla novinami zpráva o zamítnutí ústavní stížnosti proti podmíněnému zastavení trestního stíhání s jednoroční zkušební dobou kvůli poslání následujícího e-mailu ředitelce školky:

„Dobrý den Nedávno jsem byl ve školce a všiml jsem si že zde máte hračku (miminko které nemá přirozenou středoevropskou barvu). Jsme v české republice a jsme bílý. Nehodlám tento nechutný způsob propagandy multi-kulti v žádném případě tolerovat!! A nebudu tolerovat vymývání mozků dětí už ve školce!! Jestli máte potřebu propagovat multi-kulti tak se můžete jet seberealizovat na západ, tam se na vás ty zločinci už těší!! Pokud tuto skutečnost neprodleně nenapravíte zveřejním fotky na sociální sítě a udělám vám velice nelichotivou reklamu. Berte to jako první a poslední přátelské upozornění. Situaci si osobně zkontroluji. Děti jsou moje největší bohatství a proto ho budu chránit za každou cenu. S pozdravem Rodič“.

O duchaplnosti a morálním statutu pisatele i jeho znalosti českého pravopisu by se dalo napsat leccos – zůstaňme však čistě v právní rovině. Čím hrozil pisatel, když panenka nezmizí? Hrozil výbuchem bomby, podpálením školky nebo aspoň házením kamení? To by se dalo brát jako nelegitimní hrozba.

Ale kdepak; jediná hrozba spočívala v pohrůžce veřejnou kritikou. Ono se říká, že pero je mocnější meče – a veřejná kritika může někdy citelně bolet –, ale kritiku musí každý snést. Kdyby mně někdo řekl „přestaň psát právní komentáře, nebo ti je krutě veřejně zkritizuji“, pak bych byl za pěkného hlupáka, kdybych kvůli tomu hned běžel na policii. Je mým právem psát komentáře a je právem kritiků je kritizovat. Oni mi to nemohou zakázat a já to nemohu zakázat jim; ani si nemohu stěžovat, že mi kritikou hrozí. To je součást mé svobody a jejich svobody.

Hrozit někomu bombou je zakázané, protože vyhodit do povětří je nelegitimní projev nesouhlasu. Ale hrozba kritikou musí být dovolena. Když zakážeme hrozbu kritikou, pak tím zakazujeme kritiku jako údajně nelegitimní nesouhlas. Sami sebe tak uvrháváme do žaláře, protože tím omezujeme svou svobodu kritiky a svou svobodu projevu.

Jednání pana L. M. bylo tragicky hloupé a špatné, ale žádný trestný čin to nebyl a postup orgánů kvůli „kriminální hrozbě kritikou multi-kulti“ byl právě tak ostudný, jako bylo ostudné psaní podobného e-mailu. Chtělo by se to nazvat justičním omylem, ale bohužel zřejmě nešlo o politováníhodný omyl, nýbrž o politiku dnešní doby.

Zajímavé bude sledovat, jak se bude vyvíjet trestněprávní praxe dál a jak moc bude konzistentní. Až si bude rozhořčený účastník nějakého správního řízení stěžovat na úředního šimla a hrozit „že to dá do novin“, také ho bdělí orgánové hned začnou stíhat a budou mu hrozit vězením? Nebo bude trestná jen kritika multikulturní výchovy?

To nám ta svoboda dlouho nevydržela: smíte kritizovat, ale ne ty „správné“ věci! Na císaře pána nesměly kálet mouchy, čelného představitele státu světové socialistické soustavy bylo trestné hanobit (§ 104 komunistického trestního zákoníku) a teď jsme v tom zas, jen se změnil katalog trestných tabu.

Vítejte v krásné, sluníčkové době …