Boomeři a jiní strejdové. Mileniálové bez peněz a v depresi. Zuří válka generací?

Současnost je zabydlena bájnými tvory – sněhovými vločkami, starými bílými muži nebo zhroucenými mileniály. Tváří v tvář této mytické tvořivosti se člověku může vybavit pokřik Niklase Luhmanna, německého giganta sociologie. Když mu kdosi vyprávěl o tom, co si lidé myslí, přerušil jej výkřikem: „Jména! Adresy! Ať si to můžu osobně ověřit.“ Výzvu ke konkrétnosti je dobré mít na paměti v době, v níž lidé prý vědí, co si myslí ženy, studenti nebo ti „privilegovaní“ a v níž někoho každou chvíli prohlašujeme za mluvčího generace.

K mytickému myšlení svádí zvlášť rétorika generací, v níž se vyžívají politici, veřejní intelektuálové a uživatelé sociálních sítí. I tento jev si vysloužil vlastní název – říká se mu generacismus. Kdysi bývala generace relativně nevinná kategorie. Jako měřítko společenského vývoje se stala podstatnou v době, v níž odkaz na století nebo královské dynastie přestal být vypovídající. V popředí se pojem ocitl v poválečném období. Válka proti sobě postavila ty, kteří konflikt zažili, a ty, kteří znali až poválečné uspořádání. Generační vědomí a sociální trauma měly tendenci jít ruku v ruce.

Dnes se pojem generace mnohdy jeví jako nástroj, jak skutečnost spíš utvářet než popisovat. Často posměšná označení jednotlivých generací navíc fungují jako střelivo v kulturních válkách. Negativní nádech slova boomer je příznačný. Původně šlo o neutrální označení pro skupinu narozenou mezi lety 1946 a 1964 v Americe. Slovní základ boom odkazoval jednoduše k prudkému nárůstu počtu novorozenců.

Když se dnes řekne „o. k., boomer“, míní se tím cosi jako „jasně, strejdo“. Boomer je zaostalý muž nechápající současnost. Přitom se zapomíná na to, že ti „skuteční sociologičtí“ boomeři přináleželi generaci, s níž se pojí třeba sexuální revoluce. Jako strejda by se vedle těchto lidí, jejichž heslem bylo „Je zakázané zakazovat“, mohl jevit kdejaký zástupce mladší generace.

O. k., boomer po česku?

Tvrzení, že generační zkušenost americké poválečné generace je odlišná od té v Sovětském svazu, je banální. Užití slova boomer je proto v našich podmínkách zavádějící. Kdybychom trvali na tom, že pro utváření generací je důležitá kvantita, mohli bychom s boomery srovnat Husákovy děti. Tito zrozenci sedmdesátých let dospívali v době převratu, a jejich svět byl tudíž světem nekonečných možností. Výrazná konkurence, díky níž trénovali vytrvalost, byla vyvážená množstvím příležitostí a dnes jsou spolu s poválečnou generací nejčastější zástupci elit.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.