Co je víc? Právo být zapomenut, nebo právo na informace?

Evropský soudní dvůr se během minulého měsíce dvakrát vyjádřil k otázce ochrany osobních práv na internetu a na první pohled ta rozhodnutí nejsou příliš konzistentní. První případ se týkal tzv. práva být zapomenut, tedy prakticky práva žádat po vyhledávači Google, aby nezobrazoval odkazy na určité informace o vás (tzv. delisting).

Internet, jak známo, umožňuje blokovat informace pro určité území, a příslušný francouzský orgán nařídil Googlu, aby daný odkaz přestal zobrazovat nejen lidem, kteří ho budou hledat z Francie, ale aby ho odstranil ze svých výsledků kompletně, pro celý svět. Lucemburský soud to odmítl, nicméně připustil, že je možné nařídit odstranění pro vyhledávání ze všech členských zemí EU.

Druhý příklad se rozhodoval podle směrnice o elektronickém obchodu, ale týkal se rovněž osobnostních práv. Rakouské političce Evě Glawischnig-Piesczekové se nelíbilo, co o ní napsal kdosi na Facebooku, a dosáhla soudně toho, že výrok je pomlouvačný. Potud nic nebývalého nebo aspoň nic vymykajícího se logice, jakou jsme znali i před internetem. Teď ale Evropský soudní dvůr rozhodl, že závadový obsah musí Facebook odstranit nejen pro Rakousko, nejen pro celou EU, ale na celém světě (i když „podle relevantního mezinárodního práva“, na což si musí členské země dohlédnout samy). Tedy jinak než v případě „delistingu“ u Googlu.

Celý text najdete v Týdeníku Echo.