Ruské zajetí ukrajinských lodí bylo prokazatelně porušení mezinárodního práva

Aneb „už zase Rusko a pokrytecké pojetí práva pokojné plavby“.

Ukrajina měla právo využít pokojné plavby Kerčskou úžinou a Rusové neměli žádné právo jim v tom bránit. Pokusím se použít maximálně suchá fakta a ověřené skutečnosti. Oblíbená taktika dezinformátorů a konspirátorů bude tahat do události Krym, Porošenka a jeho volební impotenciál a podobně. Zkusme se od tohoto oprostit. V mezinárodní situaci totiž není události, která by se dala vykládat tak, že přes koleno někomu nějak nenahraje.

25. listopadu vojenské a bezpečnostní síly Ruské federace v Kerčské úžině násilím zastavily tři ukrajinské vojenské lodě, nalodily se na ně a zajaly je – šlo o lehké hlídkové lodě Berďansk, Nikopol třídy Gjurza-M a remorkér Jany Kapu. Lodě třídy Gjurza-M jsou nejnovější plavidla ukrajinského námořnictva, vyráběné od roku 2016 a vyzbrojené 30mm kanonem, granátometem a řízenými střelami.

Podle tiskových zpráv ukrajinského námořnictva je chronologie následující:

- Ukrajinské námořnictvo předem informovalo o tranzitu svých lodí přes Kerčskou úžinu do Azovského moře.

- Ukrajinské lodě kontaktovaly ruské dispečery v přístavech Kerč a Kavkaz; ti neodpověděli, ačkoli bylo odposlechnuto, že o ukrajinských lodích vědí a komunikují s ruskými vojenskými loděmi.

- Ruská vojenská loď Don úmyslně, pod úhlem cca 40 °, taranovala ukrajinský remorkér, čímž mu vyřadila hlavní motor. Video této úmyslné kolize natočili sami ruští námořníci z lodě Don a na internet je nahrála ruská služba FSB.

- Kerčská dopravní informační služba informovala o uzavření úžiny kvůli tankeru, který před Kerčským mostem najel na mělčinu – což ovšem zjevně nijak nebránilo plavbě ruských vojenských lodí Admiral Zacharin a dvou dalších, které mezitím propluly.

- Ukrajinské lodě zachytily bitevní vrtulníky Ka-52 na útočném kurzu, ale nedošlo k žádnému odpalu zbraní.

- Ukrajinské lodě se začaly pohybovat směrem k východu z Kerčské úžiny.

- Ruské ozbrojené síly začaly „obtěžovat“ ukrajinské lodě manévrováním v nebezpečné vzdálenosti od nich.

- Ruské ozbrojené síly vyslaly ukrajinským lodím ultimátum, že mají zastavit, nebo použijí zbraně.

- Když lodě ukrajinského námořnictva opustily (sic!) teritoriální vody 12 mil od pobřeží, lodě ruské FSB zahájily palbu na ukrajinské lodě, které tím byly poškozeny a ztratily ovladatelnost. Ukrajina neopětovala palbu.

- Ruské speciální jednotky, které se předtím pohybovaly v okolí, se násilím nalodily na ukrajinské lodě a zajaly posádku.

Ukrajinské námořnictvo události interpretuje takto:

„V rozporu s Mezinárodním námořním právem, jakož i smlouvou mezi Ukrajinou a Ruskou federací o spolupráci ve využití Azovského moře a Kerčského průlivu pobřežní bojové lodě Ruska (...) vykonaly nepokrytě agresivní akce proti lodím ukrajinského námořnictva. (Ruská) hlídková loď Don najela do našeho remorkéru, čímž poškodila hlavní motor a znehybnila jej. Dispečerská služba okupantů odmítla zabezpečit právo pokojné plavby, garantované mezinárodními smlouvami.“

Rusko oficiálně události interpretuje takto:

„MZV Ruska vznáší zásadní protest v souvislosti s hrubým narušením pravidel pokojné plavby loděmi námořních sil Ukrajiny 25. listopadu 2018 v teritoriálních vodách Ruské federace v Černém moři.“

Z obou oficiálních prohlášení je tedy zjevné, že oprávněnost ukrajinských a ruských akcí nezáleží ani na tom, komu patří Krym, ani na teritoriálních vodách, nýbrž na jedné jediné věci: mezinárodním právu ohledně pokojné plavby.

Rusové „právo na pokojnou plavbu“ využívat smí, ale nikdo jiný ne!

Mezinárodní námořní právo, tj. úmluvy UNCLOS, UNCLOS II, UNCLOS III a jim předcházející dílčí úmluvy, po desetiletí obsahuje „právo na pokojnou plavbu“, které zakotvuje cizím lodím nárok proplouvat teritoriálními vodami nějakého pobřežního státu. Práva na pokojnou plavbu rády využívají Rusko a Čína pro plavbu v teritoriálních vodách USA, a USA přitom ani nehnou brvou – ale jakmile se lodě USA pokoušely uplatnit téže právo v teritoriálních vodách Ruska či Číny, Moskva a Peking vydávaly oficiální prohlášení o „provokacích“ a prováděly agresivní vojenské manévry, hrozící kolizí. A občas nejen hrozící: ruské i čínské vojenské lodě a letouny několikrát Američany uplatňující právo pokojné plavby taranovaly.

Jinak řečeno, Rusko má již desetiletí dojem, že se samo smí plavit v teritoriálních vodách svých protivníků, ale jakmile mu někdo oplatí stejnou mincí, jde o neospravedlnitelnou provokaci, která musí být potrestána. Ukrajina je tedy jen poslední obětí desítky let trvajícího extrémního ruského pokrytectví. Nebo ne? Pojďme se na to podívat.

Co říká mezinárodní právo o „právu na pokojnou plavbu“?

Mezinárodní námořní právo rozeznává vnitrostátní, teritoriální, ostrovní a přilehlé vody, plus exkluzivní ekonomickou zónu. Důležité je však chápat, že všechno od přilehlých vod včetně a výše již představuje mezinárodní vody.

Státům tedy „patří“ pouze teritoriální vody (a případně ostrovní, tj. uvnitř řetězce ostrovů, které jsou dostatečně blízko u sebe – v tom spočívá veškerá kontroverze s Čínou, Jihočínským mořem a řetězcem nových umělých ostrovů.)

Všem lodím, včetně válečných, je ovšem mezinárodním námořním právem i tak povolen průchod teritoriálními (a ostrovními) vodami. Oficiální český překlad úmluvy UNCLOS III je v odkazu. Podstatný je celý článek 19 a pojem pokojné proplutí:

1. Proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu. Takové proplutí probíhá v souladu s touto úmluvou a s jinými pravidly mezinárodního práva.

2. Proplutí cizí lodě se považuje za ohrožující mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu, zahrnuje-li v pobřežním moři některou z těchto činností:

(a) jakoukoli hrozbu silou nebo použití síly proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti pobřežního státu nebo jakýmkoli jiným způsobem porušující zásady mezinárodního práva zakotvené v Chartě OSN;

(b) jakékoli cvičení nebo výcvik se zbraněmi všeho druhu;

(c) jakoukoli činnost zaměřenou na shromažďování informací k újmě obrany nebo bezpečnosti pobřežního státu;

(d) jakoukoli propagandu zaměřenou na působení na obranu nebo bezpečnost pobřežního státu;

(e) vypouštění, přistávání jakýchkoli letadel nebo braní na jejich palubu;

(f) vypouštění, přistávání nebo braní na palubu jakéhokoli vojenského zařízení;

(g) naloďování nebo vyloďování jakéhokoli zboží, měny nebo osoby v rozporu s celními, finančními, přistěhovaleckými nebo zdravotnickými právními předpisy pobřežního státu;

(h) jakýkoli čin úmyslného a závažného znečištění, který je v rozporu s touto úmluvou;

(i) jakoukoli rybolovnou činnost;

(j) provádění jakékoli výzkumné nebo průzkumné činnosti;

(k) jakýkoli čin zaměřený na zasahování do kterýchkoli spojových systémů nebo jiných zařízení pobřežního státu;

(l) jakoukoli jinou činnost, která nemá přímý vztah k proplutí.

Pojem „pokojné proplutí“ z článku 19(1) není definován žádným svévolným výkladem toho, co by mohlo znamenat „ohrožení míru“ atd., ani „selským rozumem“, nýbrž výhradně článkem 19(2). A to znamená, že pokud byť i vojenská loď proplouvá teritoriálními vodami Ruska (USA, Číny, Brazílie), ale přitom nestřílí, neloví, nic a nikoho nenaloďuje ani nevyloďuje, nikomu nevyhrožuje, nic nehackuje ani nevysílá propagandu, neprovádí geologický či jiný průzkum ani se nedopouští špionáže, nejedná se v žádném případě o provokaci, nýbrž o pokojné proplutí a tečka.

Samozřejmě tu jsou nějaká omezení: proplouvající lodě se musí podřídit regulacím o bezpečnosti námořní dopravy, ochraně infrastruktury, moře a života v něm a celním, finančním a přistěhovaleckým regulacím (článek 21) a je možné, aby pobřežní stát požádal, aby teritoriálními vodami proplouvaly předem vymezenými a zřetelně vyznačenými koridory (článek 22). Dále je možné, aby pobřežní stát dočasně pozastavil pokojné proplouvání svými teritoriálními vodami z důvodů „nezbytných k ochraně jeho bezpečnosti“ vč. vojenských cvičení (čl. 23) – ale to výhradně tak, „aniž by formálně nebo fakticky diskriminoval cizí lodě“ a „po náležitém zveřejnění“.

Mezinárodní právo a ruský útok na ukrajinské lodě

Pokud tedy Rusko tvrdí, že Ukrajina „hrubě narušila (...) právo pokojné plavby“, a přitom netvrdilo nic o narušení podle článku 19(2), může se ohánět pouze článkem 23 – jenže protože ruské řízení dopravy mnoho hodin nekomunikovalo s ukrajinskými loděmi oznamujícími proplutí, protože poté sice prohlásilo, že je úžina uzavřena kvůli tankeru na mělčině, ale nezveřejnilo tuto informaci podle požadavků UNCLOS, a protože okolo tankeru proplouvaly ruské lodě, zcela zjevně se jednalo o faktickou diskriminaci cizích lodí, kterou článek 23 zakazuje.

Ukrajina tedy podle mezinárodního práva měla právo využít pokojné plavby Kerčskou úžinou a Rusové neměli právo jim v tom bránit, notabene násilím. A pokud se násilí dopustili, znamená to porušení mezinárodního práva. A to je v tomto případě pouze dvojího druhu.

Podle mezinárodního práva se buď jedná o válečný akt, nebo se může jednat o pirátství – ovšem jen v případě, že se jedná o pirátství válečné lodi, státní lodi nebo státního letadla, kterých se zmocnila vzbouřená posádka.

V této situaci je zcela jasné, kdo je tady pirát.