Kam se s tebou vypravit? Hybridní Arteon těžko hledá odpověď

Omlazený VW Arteon přichází i v plug-in hybridní verzi, slibující celkový výkon 218 koní a velmi nízkou spotřebu. Samozřejmě za cenu pravidelného nabíjení.

Plug-in hybridy asi nejsou správnou cestou vpřed, přesto se v nabídkách automobilek objevují a jsou jistě nástrojem, jak aspoň trochu snížit celkové emise. U nás konkrétní hodnota emisí CO₂ nic moc neznamená, snad jen výhodu bezplatného parkování v některých městech v případě, že je jejich hodnota nižší než 50 g/km. Arteon SB eHybrid to zvládá, slibuje 36 g/km.

Jeho pohon zajišťuje přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,4 litru spojený s elektromotorem a převodovkou DSG. Celý systém nabízí kombinovaný výkon 218 koní, což při hmotnosti 1,8 tuny znamená schopnost pokořit stovku za 7,5 s (samozřejmě jen když jsou nabité baterie) a maximální rychlost 222 km/h. Lithium-iontová baterie nabízí kapacitu 13 kWh a dle NEDC dokáže pohánět vůz bez lokálních emisí na vzdálenost až 69 km. Dobíjení z klasické domácí zásuvky trvá přibližně 5 h, při využití vyššího výkonu (3,6 kW) přibližně 3.40 h.

Pokud někomu stačí reálný dojezd kolem 50 km (když se hodně snažíte), pak je to o. k. Jenže Arteon SB není městské přibližovadlo, ale pětimetrový koráb, stvořený k polykání dálničních kilometrů. Nevím, čím by nás prodejci dokázali přesvědčit, abychom místo oblíbené verze TDI nebo TSI (samozřejmě s pohonem všech kol 4Motion) sáhli raději po hybridní předokolce? Cenou to nebude.

Arteon po faceliftu vypadá velmi moderně a svébytně. Elegantně hladké linie karoserie ladně přecházejí do zešikmené zadní části, pod níž se skrývá chlouba vozu v podobě zavazadlového prostoru. Zatímco konvenčně poháněné verze nabízejí standardně 565 litrů, hybrid má kvůli bateriím prostor omezený na 455 litrů. Údaj po sklopení zadních sedadel bohužel chybí, ale to nevadí, protože i přes omezení je Arteon SB hybrid skutečně prostorný a pohodlně pojme minimálně čtyři cestující a kupu zavazadel.

Bezrámová okna naštěstí zůstala a interiér vítá typickým koncernovým prostředím s extrémním zaměřením na digitalizaci a dotykové obrazovky a displeje. Už jsme o tom psali mockrát a budeme znovu, než se někdo chytne za nos – infotainment je stále dost pomalý a vyžaduje příliš pozornosti, stejně jako polodigitální lišta ovladačů topení a klimatizace. Nedávná jízda v sedmičkovém Golfu přinesla milý zážitek v podobě normálních, použitelných tlačítek. Jsou věci, které fungují, a nemá smysl je měnit.

Komplexní digitalizace a armáda asistenčních systémů jsou přesně tím, co paradoxně velmi odvádí pozornost od samotného řízení a občas umí posádku i vylekat – například při zbytečném varování před kolizí, která se prostě neděje, anebo agresivním zásahem do řízení. Obecná pravda je, že řidič ovládá volant a pedály a je za to zodpovědný, takže nevidíme důvod, proč podobné nesmysly do aut montovat a ještě na tom legislativně trvat. Každopádně to není problém jen hybridního Arteonu, ale drtivé většiny unifikované automobilové produkce.

Když se zaměříme na důležité věci, tak hybridní Arteon potěšil prima podvozkem a celkovým sladěním hybridního režimu, zklamal falešným zvukem ve „sportovním“ režimu či špatně dávkovatelným plynem a zanechal rozporuplné pocity z hlediska svého smyslu. Na delší cesty moc vhodný není, hybrid nikde za pár minut nedokrmíte a při jízdě čistě na benzin motůrek za chvilku utaháte a navíc dost žere. Do města je zase příliš velký a zbytečný. Spotřeba umí kolísat od pár litrů do nějakých deseti, to podle toho, jak dobíjíte, volíte správné režimy a plánujete své cesty.

A to jsou věci docela omezující, zejména když to nejcennější, co dneska máme, je čas. A ten snad raději strávíme jinak než taháním kabelu a sledováním elektrického dojezdu. Zejména když za víc než 1,6 milionu v pohodě koupíme buď skvělou benzinovou, nebo neméně povedenou verzi s pohonem všech kol a jasným sebeurčením.

Plusy:

Prostor, interiér, sedadla, podvozek.

Minusy:

Nutnost se přizpůsobit, funkčnost digitálních prvků.