„Nejmocnější žena světa“ Merkelová je kancléřkou už 15 let. Příští rok chce ale z politiky odejít

Do dějin Spolkové republiky Německo se Angela Merkelová zapsala jako první žena zastávající kancléřský post a zároveň první obyvatel někdejší NDR v této funkci. Od svého zvolení německou kancléřkou před 15 lety, 22. listopadu 2005, dokázala setrvat v úřadu po další tři funkční období. Její konsenzuální styl politiky a schopnost nalézt kompromis i ve zdánlivě neřešitelných sporech očividně nacházejí u Němců pozitivní ohlas. Příští rok po volbách chce ale šestašedesátiletá Merkelová v politice skončit, z čela CDU odešla už před dvěma roky.

Vládu Merkelové mají Němci spojenou s érou hospodářské stability a prosperity, a sama politička dlouho patřila mezi nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější německé politiky. V Evropské unii její role ještě posílila po britském hlasování o odchodu z osmadvacítky. Magazín Forbes ji 9 let v řadě zvolil ve svém žebříčku za nejmocnější ženu na světě. V posledních letech však její pozici lehce pošramotila migrační krize a loni také nejistota ohledně jejího zdraví, když ji několikrát postihl třas.

V současné době koronavirové krize ale Merkelová spolu s celou německou vládou znovu zaznamenala velkou oblibu, a to navzdory plošné karanténě, jejíž pravidla musí nyní Němci dodržovat. Spokojenost s prací kancléřky vyjádřilo v nedávném průzkumu veřejnoprávní stanice ARD 74 procent dotázaných. To je nejvyšší hodnota v tomto volebním období.

Politička, přezdívaná kdysi „Kohlovo děvče“, stoupala od začátku 90. let na stranickém žebříčku a na podzim 1998 se vyhoupla do pozice generální tajemnice strany. Na jaře 2000 se stala předsedkyní CDU, která se v té době potýkala s aférou kolem tajných kont některých představitelů a volba neokoukané tváře měla symbolizovat „nový začátek“. V roce 2002 ale ještě musela přenechat místo volebního lídra Edmundu Stoiberovi z CSU.

O tři roky později už ale konzervativci svou předsedkyni postavili jako vyzývatelku sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Volby skončily patem, Merkelové se ale podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla.

Z úřadu kancléře ji SPD nedokázala sesadit ani ve volbách v září 2009, kdy Merkelová do koalice vzala liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období. Třetí volby v čele CDU vyhrála v září 2013 a v prosinci se pak opět ujala otěží velké koalice.

Merkelová, za svobodna Kasnerová, se narodila 17. července 1954 v Hamburku. Dětství však dcera pastora prožila ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku.

Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Jako vědkyně se v 80. letech dostala do Prahy a naučila se i pár českých slov. V úřadu kancléřky byla v ČR dvakrát na oficiální návštěvě, dvakrát pracovně a v říjnu 2018 přijela do Prahy i při příležitosti stého výročí založení Československé republiky.

Na podzim 1989 se zapojila do činnosti opozičního Demokratického hnutí a v následujícím roce byla několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V prosince 1990 ji zvolili do parlamentu za CDU, v letech 1991 až 1994 byla spolkovou ministryní pro záležitosti žen a mládeže, mezi roky 1994 a 1998 pak spolkovou ministryní životního prostředí.