Zemřel režisér Ivan Rajmont, jeho Sluhu dvou pánů znal každý
Proslavil ho Činoherní klub i Národní divadlo
Zemřel první polistopadový šéf činohry Národního divadla Ivan Rajmont. Proslavil se například režírováním hry Sluha dvou pánů nebo Kunderovy adaptace Jakub a jeho pán. Ve věku sedmdesáti let podlehl dnes dlouhé nemoci.
Před svým působením v Národním divadle byl tvůrcem slavné epochy ústeckého Činoherního studia. Režisér Ivan Rajmont, který naposledy umělecky vedl činohru libereckého divadla F. X. Šaldy, hostoval i na řadě dalších divadelních scén. Známá je jeho práce pro televizi a rozhlas a dlouholeté pedagogické vedení mladých adeptů herectví.
Mezi jeho posledními pracemi byl Goethův Faust inscenovaný pro Malé divadlo „domovské“ liberecké scény či hra Pavla Landovského Hodinový hoteliér. Text měl premiéru ve zkušebně pražského Divadla na Vinohradech loni na podzim, necelý týden po Landovského úmrtí. V roce 2013 Rajmont zaujal svým nastudováním komedie Ruská zavařenina od Ludmily Ulické v ostravské Aréně, která se v anketě Divadelních novin stala Inscenací roku.
Režisér se narodil 29. července 1945 v Hradci Králové, mládí prožil v Liberci, kde začal studovat techniku. Zde začal i koketovat s „prkny, která znamenají svět“, když nastoupil jako kulisák do libereckého divadla. Později Rajmont absolvoval režii na Divadelní fakultě pražské Akademie múzických umění (DAMU) a v roce 1971 přijal své první angažmá v Karlových Varech. Po čtyřech sezonách (v roce 1975) pak přestoupil do ústeckého Činoherního studia.
Uvedl Jakuba a jeho pána. Kunderovo autorství tajili
Tady naplno vynikl Rajmontův režisérský přístup. Jako umělecký šéf a režisér vedl tuto scénu s krátkou přestávkou až do roku 1986. K jeho erbovním inscenacím 70. a 80. let provedeným v Ústí patřily Koenigsmarkův přepis Shakespearova Troila a Kressidy, Steigerwaldovy Dobové tance či Čechovovy Tři sestry. S ústeckým souborem také úspěšně uvedl hru Jakub a jeho pán v adaptaci Milana Kundery, jehož autorství se před tehdejším režimem muselo tajit.
Od roku 1986 následovalo Rajmontovo tříleté období v pražském Divadle Na zábradlí, kde mimo jiné inscenoval Steigerwaldovu Tatarskou pouť či Camusova Caligulu. Začal se věnovat i pedagogické práci na DAMU a hostoval v divadlech po Čechách, na Slovensku nebo v ruské Jaroslavli. Z Rajmontových pohostinských představení zaujala již v 70. letech inscenace Nezvalových Milenců z kiosku, kterou režisér nastudoval v pražském Národním divadle.
Právě s první českou scénou je spjaté další významné období Rajmontova života. Koncem roku 1989 se jako nový šéf ujal činohry Národního divadla. Za jeho působení se uskutečnila rozsáhlá reorganizace scény, pro činohru bylo otevřeno Stavovské divadlo, vznikla také komorní scéna Kolowrat. Soubor pod Rajmontovým vedením odehrál 57 inscenací. Hra Rok na vsi v úpravě Miroslava Krobota byla odměněna prestižní Radokovou cenou.
Do Národního přivedl Miroslava Donutila
Rajmont do Národního přivedl některé nové osobnosti. Z Brna přišel například Miroslav Donutil, který již od roku 1994 září v režisérově úspěšné inscenaci Goldoniho komedie Sluha dvou pánů. Soubor posílili i herci z menších scén. Mezi Rajmontovy tamní významné inscenace patří Čechovův Strýček Váňa, Shakespearův Cymbelín, Ibsenova Divoká kachna či Eurípidova Médeia. V křesle šéfa činohry Národního divadla strávil Rajmont osm let, s divadlem spolupracoval i poté.
Ohlas měla například hra Rock‘n‘roll britského dramatika Toma Stopparda s živou produkcí skupiny The Plastic People of the Universe. Kromě dalších pražských divadel, jako jsou Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo pod Palmovkou či Divadlo v Dlouhé, pracoval Rajmont také například v Klicperově divadle v Hradci Králové (Petrolejové lampy), v brněnském Národním divadle (Revizor, Mandragora) nebo v jihlavském Horáckém divadle (Terasa, Deník ničemy).
Rajmont byl potřetí ženatý a měl tři syny. Prostřední z nich, Filip, se rovněž upsal divadlu. Jeho matkou je herečka Kateřina Burianová, dcera divadelníka a skladatele Emila Františka Buriana.
Čtěte také: Po devíti letech v kómatu zemřel kreslíř Kája Saudek
Poslední rozloučení s bohémem Landovským