Voda jako lidské právo? Desítky tisíc rodin v Detroitu na ni nemají

Americký Detroit měl za své největší průmyslové slávy kolem 1,5 milionu lidí. V posledních letech zmizelo 400 tisíc pracovních míst a počet obyvatel se hluboce propadl. Detroitské vodárny registrují 323 tisíc odběratelů, z nichž celá polovina má problémy s placením. Většina detroitských obyvatel jsou chudí černoši s nízkým vzděláním, kterým globalizace a robotizace výroby vzala práci.

Místní vodárny, které mají velmi vysoký dluh se rozhodly odpojovat neplatiče, což zhruba představuje až tři tisíce domácností každý týden. Za neplatiče je považován každý, kdo má vyšší dluh než 150 dolarů a o dva měsíce se opozdil. Běžní lidé říkají, že stát obrovskými penězi podpořil krachující banky a automobilky, ale odmítá cokoliv udělat pro své chudé.

Průměrná detroitská domácnost má roční příjmy kolem 25 tisíc dolarů a účty za vodu činí asi 850 dolarů, což je o dost víc než americký průměr. Je to dáno tím, že město je sice napůl opuštěné, ale musí udržovat dlouhé vodovodní a kanalizační řady a i úprava vody byla dimenzována na větší počet obyvatel.

Představme si, co asi dělá běžná detroitská čtyřčlenná rodina, která má celé měsíce či navždy odpojený vodovod? To je situace uprostřed bohaté Ameriky, kterou zažívají spíš Afričané někde ve slumu na okraji buše. Místním obyvatelům pomáhá celá řada rovněž chudých nevládních organizací, které se však snaží organizovat alespoň nějakou politickou podporu či podat žalobu na místní vodárny s tím, že právo na vodu patří mezi základní, neodnímatelná lidská práva.