‚K sebevraždě dceru dohnala šikana spolužáků.‘ Škola pochybení odmítá
Matka zveřejnila příběh své dcery
NOVÉ
1
Třináctiletá Julie Moravcová spáchala před dvěma lety sebevraždu. Z jejího deníku i dopisu na rozloučenou vyplývá, že cítila obrovské zoufalství kvůli neustálé šikaně ve škole. Její matka Dana Moravcová měla k dceři velmi blízko a o jejím trápení věděla, několikrát se spojila s vedením školy i třídním učitelem, ale pokaždé bez výsledku. Po dívčině smrti učitelé na třídních schůzkách informovali rodiče, že byla „psychicky nemocná“, o šikaně nepadlo ani slovo. Matka dívky se rozhodla celý příběh zveřejnit prostřednictvím Mladé fronty Dnes jako varování pro ostatní rodiče.
„Jsi štětka, fialový dobytek. Jsi tlustá, nejšerednější a nejblbější prostitutka z Kazachstánu,“ napsala si Julie do deníčku, jak jí nadávali spolužáci. Ponižovali ji například kvůli oblečení, svačině a občas došlo i k fyzickému napadení.
Její matka Dana Moravcová řešila šikanu se školou dva roky. S třídním učitelem byla v kontaktu jak přes telefon, tak přes e-mail. „Vnímala jsem to tak, že pan učitel má snahu, ale moc neví, jak na to. Když jsem navrhla, že by dcera mohla změnit třídu, což byl její nápad, řekl, že to nedoporučuje,“ uvedla Moravcová.
Matka dívky vzpomíná, jak jednou přišla za dcerou do pokoje. Julie okamžitě schovala telefon pod polštář. Když se jí matka zeptala, co to tam vyhledává, odpověděla jí: „Mami, prosím tě, to nechtěj vědět.“ Vyhledávala si návody na sebevraždu.
Dívka se oběsila v lesíku
Asi dva týdny před smrtí Julie napsala dopis a vhodila ho do školní schránky důvěry. Psala v něm, jak jí vadí nadávky spolužáků. Když se ale nedočkala žádné odpovědi, rozhodla se pro sebevraždu. „Klesla jsem na úplné dno, každý den hlavně večer potichu brečím. Nikoho už nezajímám. Přišlo pár ran, velmi bolestných ran,“ napsala dívka v den své smrti do deníku. Julie se 13. dubna 2015 v lesíku na kraji Liberce oběsila.
Rodičům napsala dopis na rozloučenou, kde zdůrazňovala, že se tak nerozhodla kvůli tomu, že by neměla ráda rodiče, ale proto, že neměla ráda život.
Byla inteligentní žákyně s výtvarným a literárním talentem, psala dokonce povídky na internet. Trpěla ale poruchou pozornosti. V jedenácti letech také začala užívat antidepresiva a kvůli problémům se spolužáky navštěvovala psychologa.
Na pohřeb se dostavila spousta lidí. „Plakali kluci i holky, včetně těch, co neměli čisté svědomí. Věděla jsem, kdo je kdo. Za třídu dali na Facebook podivný vzkaz: ‚Myslíme, že jsme se k tobě chovali dobře a že jsi to tak brala.‘ Cítíte ten alibismus?“ uvádí Dana Moravcová v MFD.
Dopis ve schránce důvěry se našel až po dívčině smrti
Dana Moravcová nesouhlasila s tím, že policie uzavřela Juliinu sebevraždu jako dceřin osobní problém. Okresní státní zastupitelství ale její stížnost zamítlo, a tak se obrátila na ombudsmanku Annu Šabatovou, která zahájila šetření České školní inspekce. Z výsledného šetření ale vyplývá, že škola se konfliktními situacemi ve třídě zabývala, ale opatření byla účinná jen částečně.
Školou sebevražda otřásla, ale jakékoliv pochybení z jejich strany odmítla. Dopis vhozený do schránky důvěry byl ale nalezen až po Juliině smrti a učitelé na třídních schůzkách informovali rodiče o sebevraždě „psychicky nemocné“ dívky, o šikaně se nezmínili. „Že se jinak oblékala, nosila zvláštní čepice a někdo jí něco řekl, to ještě není šikana. Ve škole byla inspekce, vyšetřovala to policie a všichni se shodli, že škola nepochybila,“ vyjádřil se k události ředitel liberecké základní školy Lesní Jiří Dvořák.
Psychoterapeut Kolář: Šikana byla jedním z důvodů
Matka se s postojem školy nechtěla smířit, a tak se znovu obrátila na Šabatovou, která o vyjádření požádala psychoterapeuta Michala Koláře. K dispozici měl dívčiny deníky, matčiny e-maily se školou a další dokumenty.
„V případě Julie Moravcové se nejednalo o běžné vztahové problémy, ani pouze o konflikty či pošťuchování, ale jednoznačně o šikanu. Ta byla evidentně jedním z důvodů její sebevraždy,“ uvedl Kolář. „Mluvit o šikaně je bolestivé a zraňující. Oběti hrozí ztráta posledních zbytků sebeúcty. Je to podobné, jako když má žena popisovat své znásilnění,“ odpověděl Kolář na otázku, jak je možné, že dívku nemohla ochránit ani podpora její matky.
