Zeman prohrál. Česká republika se má omluvit kvůli Peroutkovi
Soud s prezidentem
AKTUALIZOVÁNO
2
Česká republika zastoupená Kanceláří prezidenta republiky se má omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky Terezii Kaslové za své výroky týkající se údajného Peroutkova článku s názvem Hitler je gentleman. Rozhodl o tom Obvodní soud pro Prahu 1. Peroutka podle něj není autorem ani původcem zmiňovaného článku a výroku. Prezident vynesl subjektivní hodnocení – bylo „nevěcné a nepřípustné“. Hrad se musí omluvit na svém webu. V omluvném dopise nařídila soudkyně výslovně větu „Česká republika se omlouvá“. Proti nepravomocnému rozhodnutí se hradní kancelář rozhodla odvolat. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček očekává, že celá záležitost by mohla skončit až u Ústavního soudu.
Soud stanovil, že Pražský hrad má na svých internetových stránkách nejpozději do sedmi dnů uveřejnit písemnou omluvu. Na viditelném místě by měla být takto k dispozici po dobu třiceti dnů. Vzhledem k tomu, že Kaslová se rozhodla zažalovat celý stát prostřednictvím Kanceláře prezidenta republiky, musí v dopise zaznít doslovná věta „Česká republika se omlouvá“. Pod textem přitom nemusí být podepsán přímo Zeman, stačí potvrzení jinou odpovědnou osobou. Hrad má rovněž povinnost zaplatit soudní výdaje.
Soudkyně Kateřina Sedláková při projednávání případu mimo jiné konstatovala, že prezidentská kancelář nepředložila žádný důkaz o Peroutkově autorství daného textu. Vysvětlila také, že ve sporu nejde o nastolení jediného správného hodnocení postojů a díla Ferdinanda Peroutky. „Každý má právo na hodnotové soudy, musí ale existovat jejich pravdivostní základ,“ podotkla při jednání soudkyně.
Právník Hradu Marek Nespala argumentoval tím, že prezidentská kancelář nemůže být odpovědná za výroky prezidenta, ani je nemůže hodnotit. Poukázal na to, že Zeman si připravuje veškerá svá vystoupení sám a že předem neexistují v písemné formě. Navrhoval také, aby si soud nechal vypracovat odborný posudek od Ústavu pro studium totalitních režimů, což soudkyně zamítla jako nadbytečné. Po soudu chtěl, aby bylo řízení zastaveno.
Soud žalobě vyhověl a nařídil prezidentské kanceláři omluvu. „Pokud prezident vyslovil hodnotící úsudek znevažujícího charakteru, potom je takové subjektivní hodnocení nevěcné a nepřípustně zasahující osobnostní práva Ferdinanda Peroutky,“ řekla soudkyně při zdůvodnění rozsudku. Hrad se podle soudu musí za citát Zemana, který uvedl: „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ‚Hitler je gentleman‘. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: ‚Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky‘,“ řekl tehdy prezident. Kromě toho se také omluva prezidentské kanceláře týká tvrzení, že prezident článek viděl na „vlastní oči“.
Zeman, který dříve sliboval svou osobní účast na procesu, nakonec do soudní síně nedorazil. Rozhodnutí tak muselo zaznít v jeho nepřítomnosti. Pro obhajobu svých slov si přitom údajně připravil celou sérii dokumentů dokazujících, že Peroutka podlehl nacistické ideologii.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček okomentoval celou kauzu na svém twitterovém účtu. „Kauza Peroutka rozhodně nekončí. KPR v každém případě podá odvolání. Lze očekávat, že případ nakonec skončí u Ústavního soudu,“ napsal v příspěvku.
Kauza Peroutka rozhodně nekončí. KPR v každém případě podá odvolání. Lze očekávat, že případ nakonec skončí u Ústavního soudu.
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) 2. března 2016
Na otázku novinářů, zda Hrad odmítá odůvodnění soudu, že jeho zástupci nepředložili žádný důkaz o Peroutkově autorství Zemanem zmiňovaného článku, Ovčáček odpověděl, že zásadnější věcí v rozsudku soudu je, že se soudkyně odmítla zabývat důkazy, které se týkají historického kontextu a historických výroků Peroutky. „Bude to předmětem dalšího projednávání,“ poznamenal.
Spor navazuje na Zemanův projev na loňském fóru k holokaustu, kde prezident hovořil o selhání intelektuálů v období nástupu nacismu. Podle odborníků a Společnosti Ferdinanda Peroutky ale Peroutka nikdy článek s názvem „Hitler je gentleman“ nenapsal. Zeman trvá na tom, že text četl. Slíbil, že se omluví, pokud se daný článek nenajde. Zatím tak neučinil, i když po textu zatím marně pátrá jeho mluvčí.
Kritici prezidentova tvrzení poukazují na to, že Peroutkova fascinace nacismem je nesmyslná už vzhledem k tomu, že novinář za druhé světové války prošel nacistickým koncentračním táborem. Za první republiky patřil ke skupině pátečníků – neformálnímu spolku osobností, které se scházely u Karla Čapka, na setkání docházel i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Platil za bytostného demokrata a odpůrce nacismu i komunismu.
Co zaznělo při odůvodnění rozsudku z úst soudkyně?
„Ferdinand Peroutka není autorem článku pod názvem ‚Hitler je gentleman‘, případně článku pod názvem ‚Hitler je přece gentleman‘. Současně není původcem výroku ‚Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky‘. Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky, pan Ing. Miloš Zeman, hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá.“
„U každého z těch pronesených výroků je potřeba brát v potaz, zda má charakter skutkového tvrzení, anebo hodnotícího soudu. Platí totiž, že pravdivost tvrzení je třeba prokázat a že prokazuje ten, kdo tvrdil. V posuzovaném případě mají charakter skutkových tvrzení ta tvrzení, že Ferdinand Peroutka je autorem článku ‚Hitler je gentleman‘ a autorem výroku ‚Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky‘. A bylo tedy na straně žalované, aby pravdivost těchto výroků prokázala, což se nestalo.“
„Výrok o fascinaci Ferdinanda Peroutky nacismem je již třeba považovat za hodnotící soud a pravdivost hodnotících soudů prokázat nelze. To ale neznamená, že by hodnotící soudy byly nenapadnutelné v rámci řízení na ochranu osobnosti. U hodnotových soudů je třeba vždy zvažovat jejich přiměřenost ve vztahu k té kritizované skutečnosti – zda zde existuje dostatečný faktický podklad pro takové napadené prohlášení. (...) Právě proto, že z určitých nepravdivých skutečností byl vyvozen hodnotící soud, který je třeba mít za nepřiměřený, tak je možno dle názoru soudu učinit závěr o neoprávněnosti zásahu, který je způsobilý porušit osobnostní práva zemřelého Ferdinanda Peroutky.“
„Veřejnosti, adresátům projevu, byl podsouván kladný poměr Ferdinanda Peroutky k nacismu, tedy k ideologii, která je obecně vnímána jako zavrženíhodná. Uvedení do takové souvislosti by se dotklo v podstatě kohokoliv, a to navíc ještě při příležitosti, kdy se vzpomínalo na oběti holokaustu (...), což ještě umocňovalo závažnost zásahu do osobnostních práv.“
„Čili shrnu-li to, tak dle názoru soudu je třeba dospět k závěru, že nepravdivá tvrzení a z nich vyvozený úsudek jsou neoprávněným zásahem do cti a vážnosti Ferdinanda Peroutky a ta posmrtná ochrana je tedy odůvodněná, je na místě ji poskytnout.“
„V našem případě je potřeba zohlednit, že výrokům, které jsou pronášeny prezidentem republiky, tedy ústavním činitelem, je vždy ze strany veřejnosti přikládána větší váha než informacím, které pocházejí od jiných osob. Od prezidenta republiky se jaksi přirozeně očekává, že bude podávat pravdivé a ověřené informace a že bude zachovávat respekt k právům jednotlivců. (...) Byť je nepochybné, že žalobkyně měla příležitost uvádět v médiích napadená tvrzení a úsudky na pravou míru, tak její výroky nemohly mít stejný účinek jako difamující výroky pronesené z úst prezidenta republiky.“
