Cesta k demokracii skončila. Východ Evropy opět hledá vládce

Sebestředná západní Evropa se probudila a začala zjišťovat, kdo jsou její sousedé. Dokladem je výbuch, kterému se neubránil německý vicekancléř Sigmar Gabriel, když v rozhovoru pro deník Bild vypočítával, že jasnou většinu současných uprchlíků musejí přijmout pouhé tři státy, vedle Spolkové republiky ještě Rakousko a Švédsko, zatímco ostatní země migranty odmítají.

„Část států EU bere Evropu očividně jako společenství zisku, se kterým spolupracuje, když dává peníze, a ze kterého vystupuje, když jde o odpovědnost. Kdo se tak chová, ten Evropu zničí,“ rozčílil se Gabriel.

Bild ani jiná německá média nepochybují, že Gabriel myslel státy východní Evropy, zvláště ty ze skupiny Visegrádu. Oblíbenou ilustrací nezodpovědnosti je český příslib ubohých 2,1 milionu eur na uprchlické tábory v Jordánsku a Libanonu, citace českého prezidenta Miloše Zemana či maďarského premiéra Viktora Orbána: „Teď nepotřebujeme solidaritu, ale trestní zákoník,“ komentoval Orbán příliv uprchlíků v uplynulých týdnech.

Pokud budou Západoevropané o svých východních sousedech dále uvažovat, mohou dojít až k poznání, že ve státech bývalého socialistického bloku nevznikla otevřená demokratická společnost založená na občanském principu, ale státy vyznávající nacionalismus a autoritářské vládce.

Mohli to vědět i bez uprchlické lekce, kdyby se o východní Evropu zajímali a četli například každoroční studii Nations in Transit od americké nevládní společnosti Freedom House. Letošní vydání potvrdilo trend, který začal někdy v roce 2006. Tehdy východoevropské státy ukončily budování demokracie, zařadily zpátečku a v jejich politických systémech znovu začaly posilovat autoritářské prvky. Tento vývoj popisuje politický vědec Florian Bieber ze Štýrského Hradce jako „autoritářské pokušení“. Dochází k němu ve „slabých státech, jejichž instituce využívají vládní strany, aby zaopatřily své příznivce, a které jsou udržovány v chodu pomocí neustálých ideologických kampaní“. V takových zemích, dodává Bieber, jsou média závislá na vládě, justice je slabá a ve státem ovládaném veřejném prostoru je opozice vytlačena na okraj. „Tento model se etabloval uvnitř i mimo Evropskou unii, od Řecka po Bulharsko, od Srbska po Rumunsko,“ vypočítává vědec.

Bieberův seznam evropských zemí s autoritářskými sklony však není úplný. Analýzy společnosti Freedom House ukazují, že stejný trend se týká i Chorvatska a Slovenska, obdobné rysy se najdou v Polsku, Litvě, Česku a Slovinsku.

Čtěte téma v novém čísle Týdeníku Echo.