Cartier-Bresson v Paříži: Zapomeňte na fotky, byl jsem malíř

,,Nejsem si jistý, že jsem fotograf. Nikdy jsem jím nebyl. Fotografie mě nijak zvlášť nezajímá.“ To o sobě na sklonku života prohlašoval muž, který je označován za ikonu humanistické fotografie a jednu z klíčových postav historie fotografie. Fotografoval výhradně černobíle, pracoval pouze s fotoaparáty značky Leica a byl jedním ze zakladatelů fotoagentury Magnum Photos.

Legendární Henri Cartier-Bresson zemřel ve věku nedožitých 96 let před téměř deseti lety, v srpnu roku 2004. Jeho dílo je právě nyní až do 9. června k vidění ve francouzské metropoli v Centre Pompidou.

Retrospektivní výstava pořádaná s podporou Nadace Henriho Cartiera-Bressona, která pečlivě shromažďuje jeho díla, zahrnuje pět set fotografií, kreseb, obrazů, filmů a dokumentů. Výstava má za cíl nabídnout návštěvníkům více pohledů na autorovo dílo, chce mu ukázat více tváří Cartiera-Bressona a ne jen jeden zjednodušující úhel nahlížení na jeho bohatou tvorbu.

I z toho důvodu je výstava rozdělena do tří částí: úvodní část zachycuje období let 1926 – 1935, během něhož byl francouzský umělec významně ovlivněn surrealistickým uměním. Pro druhé období v rozmezí let 1936 až 1946 let je typická jeho válečná zkušenost. Závěrečná etapa začíná založením agentury Magnum Photos a končí rokem 1970, kdy Cartier-Bresson přestal fotografovat.

Cartier-Bresson se možná minul povoláním. Původně, na přelomu 20. a 30. let minulého století, totiž začal studovat malířství a stýkal se s nejvýznamnějšími surrealisty své doby. V jednom zásadním okamžiku si ale uvědomil, že právě fotografie může zachytit věčnost jediného okamžiku, což určilo jeho další profesní směr. Paradoxní nicméně je, že veřejností byl pokládán za fotografa, avšak on sám se viděl spíše jako malíř. K malířství se také vrátil: posledních 30 let svého života již nefotografoval, neboť podle svých slov cítil, že nemá co víc říct, a věnoval se pouze malbě a kreslení.

Vojenský fotograf zakládá Magnum

Jeho první výstava fotografií se uskutečnila v New Yorku v roce 1932. Během druhé světové války působil jako vojenský fotograf, byl zajat, ale podařilo se mu uniknout. V průběhu jara 1947 založil spolu s Robertem Capou, Davidem Seymourem, Georgem Rodgerem a Williamem Vandivertem do té doby nevídaný typ obrazové agentury – Magnum Photos. Cílem této agentury bylo a je poskytovat svým autorům servis, zaručovat jim autorská práva a značnou tvůrčí svobodu. Sám Cartier-Bresson o Magnum Photos řekl: ,,Je to komunita založená na myšlence sdílet lidskou kvalitu, sledovat kuriozity, které se dějí ve světě a respektovat to, co se děje, a toužit po vizuálním zachycení děje.“

Henri Cartier-Bresson strávil několik let fotografováním na cestách – namátkou v Číně, Indonésii, Kubě, Mexiku, Kanadě, Indii nebo Japonsku. Byl dokonce prvním fotoreportérem, který zachytil v roce 1954 poválečný Sovětský svaz. Všude na světě vnímal a s fotoaparátem značky Leica zachycoval pomíjivé okamžiky obsahující podstatu a jádro dané situace. V okamžiku vyfotografování se mu podařilo zachytit nejen děj právě probíhající, ale také okamžik bezprostředně předcházející a následující.

Třebaže se sám odmítal fotografovat, byl Cartier-Bresson skvělým portrétistou druhých. Před objektivem mu stáli například spisovatel Jean-Paul Sartre nebo malíři Pablo Picasso a Henri Matisse. Rezervovaný vztah si uchovával i k žurnalistům, neboť dávat rozhovory vnímal jen jako „blábolení“. V těch několika málo, které poskytl, ovšem vyřkl mnoho zajímavých myšlenek, například o svém vztahu k fotoaparátu: ,,Fotoaparát je pro mě skicářem, nástrojem intuice a spontánnosti, mistr okamžiku.“