Zemanovo dacanství. Více laskavosti, Vaše Milosti

Před časem jsem kdesi četla komentář, v němž si autor posteskl, že současný český prezident nevyužívá svého postavení k otevírání diskusí na potřebná témata. Uplynulo jen pár dní a diskuse je otevřena. Bohužel, je to diskuse o h…ě (omlouvám se, ale je to tak doslova).

I když jste se v neděli rozhodli neposlouchat rozhlasové Hovory z Lán (tak jako já), jejich dozvukům se vyhnout nelze. Zpravodajské servery i noviny jsou plné komentářů a reakcí. Pobouřených, znechucených, odsuzujících. Prezident Zeman posunul laťku hrubosti zas o kousek dál.

Kdo je ale překvapen, ten asi spadl z Marsu. Miloš Zeman považuje dacanství za výborný a úspěšný politický styl. A v tom má bohužel pravdu. Čím silnější slova, čím suverénnější projev, tím více mediální pozornosti, tím více hlasů. Koneckonců, vědí to i jiní sekáči. A není vždy třeba sahat jen po vulgarismech. Stačí někoho označit jako zloděje, korupčníka (důkazů netřeba) nebo třeba jen za politika (!) a úspěch je zaručen. Podobnou taktiku zvolil i další oblíbený (aktuálně dokonce nejoblíbenější) politik. Svou popularitu postavil na troušení obvinění všech a všeho od roku 1990 do současnosti (absence kritiky předlistopadového zřízení stojí za pozornost). A volič je spokojen.

Prezidentova vulgarita škodí hlavně jemu samému. Dává zbraně do rukou těch, kteří by ho nenáviděli, i kdyby mluvil jak Palacký. Neutrální volič pak musí nejen poslouchat Zemanovy sprostoty, ale také hysterické svolávání demonstrací proti němu. Škodí si také tím, že za sprostotami zapadne těch pár inteligentních či alespoň pozoruhodných myšlenek, které občas utrousí. Jsou degradovány kontextem.

Jako adekvátní reakce na předvídatelný slovník člověka, který je prostě jen stále stejný, mi připadá jen hlasité ach jo! A zbývá naděje, že jeho voliči po ach jo! řeknou také aha!

K úspěchu v české politice je třeba razance, nikoli noblesa, suverenita, nikoli pochyby, útok, nikoli argumenty. Prezident Zeman svým dacanstvím jen uspokojuje momentální poptávku. Velmi doufám, že je to poptávka dočasná. Že přijdou časy, kdy vítězové budou oplývat laskavostí a velkorysostí. O potřebě laskavosti a jejím nedostatku konečně mluvila ve svém projevu při převzetí Nobelovy ceny míru také barmská politička Su Ťij. Není to tedy zjevně jen náš problém.

Doporučuji ZDE zhlédnout její vystoupení všem, kteří si chtějí spravit chuť.