Přísně tajné: Tři čtvrtiny škodovek na export byly reklamovány

Následující informace měly razítko Přísně tajné. Neuvěřitelné tři čtvrtiny škodovek, které byly vyvezeny do zahraničí, musely být reklamovány. Vývoz tří tisíců aut z Mladé Boleslavi do Kanady byl zastaven, protože kanadské úřady odhalily, že dovezené vozy výrazně přesahují povolené limity výfukových plynů. Historik Tomáš Vilímek se ponořil do archívů, aby zjistil jak fungovala mladoboleslavská automobilka v letech normalizace. StB tehdy například pátrala po tom, jestli za šlendriánem ve fabrice nestojí nepřátelé socialismu.

Zlom v Automobilových závodech, národní podnik (AZNP), jak se mladoboleslavská Škodovka v dobách totality oficiálně jmenovala, nastal v roce 1983. Tehdy automobilka vyvezla poprvé víc vozů na Západ než do bratrských socialistických zemí. Od té doby se tento poměr už nezměnil a v pozdějších letech byla převaha aut prodaných na Západ oproti východnímu směru dokonce několikanásobná (už v roce 1984 mířilo do kapitalistických států 53 tisíc vozů, zatímco do komunistických jen 16 tisíc).

„Československo odmítlo například vyvézt tisíce škodovek do NDR, protože dalo kvůli lepším cenám přednost západním trhům,“ říká historik Tomáš Vilímek z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, který svou studii o mladoboleslavské firmě vydal v knize Česká společnost v 70. a 80. letech: sociální a ekonomické aspekty.

Levné auto z Mladé Boleslavi nemělo ani za Husáka ve světě úplně špatnou pověst – jen Británie si jich třeba v roce 1989 objednala dvacet tisíc. Západním vozům se ale škodovka vyrovnat nemohla. Navíc československý výrobek provázely poměrně časté závady.

To musí být sabotáž

Třeba v roce 1977 bylo z 50 tisíc škodovek vyvezených do zahraničí reklamováno šokujících 73 procent. O osm let později zastavila Kanada expedici tří tisíc vozů, protože její úřady zjistily, že nahlášené hodnoty emisí z výfuků škodovek jsou nepravdivé a ve skutečnosti značně převyšují povolený limit. Znamenalo to mnohamilionové škody a ránu na renomé. V zahraničí byly i případy smrtelných havárií v důsledku výrobní závady. To šlo ještě převážně o Škodu 120, v továrně u řeky Jizery se ale už vyvíjel nový hit jménem Favorit.

Jenže šlo to ztuha. Vývoj budoucího exportního klenotu měla pochopitelně pod dohledem Státní bezpečnost. Její agent z vedení podniku například prozradil, že výroba převodovek pro nový vůz dopadá katastrofálně. „Nově vyrobená ozubená kola v AZNP vypadají tak, jako by měla najeto již kolem 90 tisíc kilometrů a  převodovky jsou proto příliš hlučné,“ hlásil spolupracovník jménem Wolf. Datum, kdy mají jít nové favority do prodeje, se pořád oddalovalo, protože chyběly potřebné díly. V září 1988 byla z plánovaných čtyřiceti tisíc aut vyrobena sotva desetina.

„Aby nebyla přerušena výroba, jsou vymontovávány karburátory z hotových vozů a tyto jsou opět namontovány na vozy na lince, aby bylo možno tyto dopravit na odstavné plochy. Situace se potom opět opakuje. Že tímto způsobem může lehce dojít k poškození takto přemontovávaných karburátorů, není třeba dodávat,“ píše se ve zprávě ekonomické kontrarozvědky z roku 1989.

Zmetků a šlendriánů bylo tolik, že StB se pídila po tom, jestli nejsou dílem sabotérů. Přestože už ve zprávě z roku 1975 dospěla k závěru, že pro množství závad je nemožné zjistit, zda jde o výrobní malér nebo o cizí zásah, podezřívala „nepřátelské osoby“ z nekalostí až do konce roku 1989.

Za výbuchem stáli členové KSČ

Navíc v AZNP poměrně často docházelo k různému poškozování nově vyrobených aut, požárům či dokonce výbuchům, kvůli nimž musela být zastavována výroba.V roce 1976 StB například vyšetřovala poškození tří zbrusu nových aut. K jejímu překvapení byli usvědčeni tři sovětští vojáci z nedaleké posádky, kteří byli v továrně na družební brigádě. V témže roce vypukl požár v lakovně – zjistilo se, že viníkem byla členka strany a funkcionářka, která nevhodně manipulovala s technickým benzínem. Rok předtím se u montážní linky ozvala mohutná detonace a bezpečnost ji vyšetřovala jako možný teroristický čin. Ukázalo se, že výbuch způsobili dva skladníci, členové KSČ. Jeden druhému předváděl, že je schopen vyrobit výbušninu. „Což se mu opravdu podařilo,“ dodává Tomáš Vilímek.

Rok po masívní reklamaci škodovek jdoucích na export, v roce 1978, kdy ekonomické výsledky podniku byly mizerné, padla nejvyšší škodovácká hlava. Odvolán byl tehdejší ředitel AZNP Miloslav Zapadlo, který byl dokonce vyloučen i z KSČ. „Byl to velmi zvláštní případ. Vyšetřována byla řada podnikových ředitelů, ale nikomu kromě Zapadla nevěnovalo předsednictvo ÚV KSČ takovou pozornost ,“ připomíná Vilímek. Zapadlo byl vyšetřován například i kvůli tomu, že mnoha papalášům půjčoval zdarma vozy nebo je prodával za podezřele nízké ceny – včetně šéfa významného odboru pražské StB.

„Na příkladu žádného jiného podniku nevidíte tak dobře, jak fungovala či spíš nefungovala centrálně plánovaná ekonomika. Vyrobit auto totiž nebylo tak jednoduché, jak si plánovači původně mysleli,“ podotýká Tomáš Vilímek.