Je za vším Putin? Co spojuje brexit se zájmy Kremlu

Mohlo by se tomu říkat třeba argumentace ad Putinum: to či ono je špatně a nemá se dělat, protože je to přesně to, co chce Kreml, a jediný, kdo se bude radovat, je Vladimir Putin. Je to neštěstí. Striktně vzato to může být v určitém smyslu pravda. V jiném smyslu to ale znamená, že si zakazujeme myslet a vydáváme se na milost právě Putinovým vrtochům.

Prakticky každé západní noviny a každý komentátor zabývající se mezinárodní politikou (anebo ani se nezabývající) dodal svůj příspěvek do sbírky. Argument používali i politici. („Stojí za to zeptat se, kdo by mohl být šťastný z našeho odchodu. Putin by mohl být šťastný, al-Bagdádí by mohl být šťastný...“ řekl v květnu na tiskové konferenci David Cameron, když kromě ruského prezidenta jako možného beneficienta zmínil předáka Islámského státu.) Díky tomu ovšem komentáře a analýzy v médiích působily jako součást oficiální kampaně za „Remain“, tedy setrvání Spojeného království v EU. Což zase nebylo daleko od pravdy, protože část médií takovou kampaň v podstatě vedla. Vlna dorazila i k nám, například v podobě komentáře Ondřeje Kundry v Respektu, a běžně rezonovala na sociálních sítích. „Brexit musí stát ruské tajné služby víc úsilí než blokáda Berlína a spokojený život Deana Reeda dohromady,“ mohli jsme třeba číst v narážce na nezapomenutelného „rudého Elvise“.

Ne že by v těch analýzách nic nebylo. Jen své soudy prezentují jednoznačněji, než jsou schopny doložit a vyfutrovat konkrétními daty. Až příliš často se v titulku avizované tvrzení, že Kreml podporuje brexit, jen nechává v různých obměnách opakovat nějakého akreditovaného experta. Použitelná fakta lze shrnout asi takto: Kreml finančně podporuje evropské populistické síly, například půjčkou francouzské Národní frontě (to, jak známo, zprostředkovala První česko-ruská banka). Mezi těmito populistickými silami a oficiálním Ruskem dochází k čilým kontaktům. A kremelská globální média jako RT a Sputnik a další složky ruské dezinformační operace agitují za brexit.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde.