Firmy ministrů nesmí žít z našich daní

Poslanci tento týden přehlasovali prezidenta, když schválili zákon o střetu zájmů. Ten někteří mylně považují za zákon psaný ve snaze znepříjemnit život Andreji Babišovi.

Zákon přitom nikomu nezakazuje vlastnit majetek, ale členům vlády, stejně jako dalším funkcionářům, brání v přístupu k veřejným zakázkám a dotacím. To je přeci správně. Není možné, aby politici zneužívali svého postavení ve prospěch svých firem. Ve vyspělém právním státě se jedná o úplně samozřejmou věc. A i v naší zemi tomu tak dlouhá léta bylo. Až Andrej Babiš zneužil benevolence (a kulturní vyspělosti) zdejšího prostředí, aby stát využil jako nástroj k prosazování svých osobních zájmů. Andrej Babiš jako první překročil pomyslný Rubikon, když sám v sobě nenašel dostatek slušnosti, aby prostřednictvím vlastních firem přestal žít ze státního. „Pokud může on, můžu taky,“ řekne si příště lecjaký ministr nebo vysoký státní úředník. A moderní stát, ve kterém jsou si před zákonem všichni rovni, bude rázem jen prázdným slovním spojením. Proto jsem rád, že se poslanci rozhodli výdobytek rovnosti před zákonem bránit.

Fakt, že byznys Agrofertu je na státních zakázkách závislý dokazuje Babiš svými aktuálními kroky. Přestože zákon dovoluje členům vlády vlastnit firmy, minstr financí avizoval, že Agrofert přesune do svěřenského fondu. A firma bude dál vesele žádat o státní zakázky a dotace a – dostávat je. Ačkoliv se Andrej Babiš tváří jako mučedník, kterému zlí tradiční politici závidí úspěch, faktem zůstává, že mohl Agrofert klidně vlastnit dál, pokud by skutečně podnikal a nežil z veřejných peněz. Zvláštní pachuť dostává i slogan „Řídit stát jako firmu“. Koho by napadlo, že není myšlena firma, která uspěje na otevřeném, férovém a konkurenčním trhu díky kvalitě svého produktu, ale firma, která je závislá na dobrých vztazích se státem.

Bylo by to úsměvné, pokud bychom „podnikatelské“ aktivity Andreje Babiše neplatili všichni ze svých daní.