Že vás ústa nebolí, paní ministryně

Myslel jsem, že větu ministryně spravedlnosti Heleny Válkové o tom, jak se v protektorátu zas tak moc nedělo, nechám spát. Ale paní ministryně v ní sama dál míchá kvedlačkou. V nedělní partii na Primě prohlásila, že za zveřejněním inkriminované věty stojí Miroslav Kalousek, který mě k tomu pobídl. Záběr podezřelých se sice z původního výkřiku Andreje Babiše „děláte to pro Kalouska s Romanem“ zužuje, ale pořád je to žalovatelná lež.

Že si ministryně Válková vymýšlela už vzápětí po aférce (například že jsem ji o rozhovor uháněl měsíc, nebo že měl být čistě resortní), jsem přičítal tlaku, pod nímž se ocitla. Pořád mi připadala serióznější než například ministr Babiš. Takže jsem teď přemýšlel, jak k tomu podezření s Kalouskem mohla dojít. 

Napadlo mě jediné tzv. vysvětlení. V pondělí 24. března kolem oběda mi od paní ministryně přišla sms, z jejíhož tónu jsem pochopil, že se ocitla v úzkých. V odpovědi jsem mj. zmínil, že jsme v redakci její protektorátní větu nijak nevypichovali (těžištěm rozhovoru bylo napětí mezi ministerstvem a nejvyšším státním zástupcem) a že ji tematizovali teprve opoziční politici. Nejprve o víkendu komunistka Kateřina Konečná, v pondělí pak Miroslav Kalousek. Skoro mě hanba fackuje psát takové samozřejmosti, jako že Kalousek o žádném mém rozhovoru předem nevěděl, natož aby mě úkoloval.

Pakliže z tohoto paní ministryně dokázala uplést souvislost, kterou upletla, není bohužel mezi jejím a Babišovým vnitřním světem, který jsme mohli zahlédnout například onoho 24. března při tiskovce, velký rozdíl. Pak je ještě možné, že pomatené vývody pana vicepremiéra po něm opakuje mechanicky a účelově. Tak či tak je to smutná podívaná.