Že nemám mobil? Nechci být odposloucháván, říká Kalvoda
Snaha o rehabilitaci politiky
AKTUALIZOVÁNO
4
Patřil k výrazným tvářím polistopadové politiky. Někteří ho dokonce pasovali na příštího premiéra, jenže jeho politická kariéra nabrala kvůli drobnému přešlapu rychlý konec. Nyní se třiašedesátiletý advokát Jan Kalvoda pokouší o návrat a to jako jeden ze zakladatelů politické platformy Spravedlnost a inovace (SPIN). Ač sám říká, že v podzimních parlamentních volbách určitě kandidovat nebude, zodpovědnosti se nezříká. V rozhovoru pro deník Echo24 uvedl, že chce bojovat třeba proti klientelismu, korupci a současně hledá věrohodného nástupce Miloše Zemana.
Nemůžu se nezeptat: jak je možné, že nemáte mobil? Můžete bez něj fungovat?
To má dvě vysvětlení, vyberte si. V některých mých civilních kauzách, kdy žaluju stát, má stát velký zvyk pomáhat si všemi svými mocenskými prostředky, což je zakázané. Takže v souvislosti s jednou ryze civilní kauzou bylo proti mě vedeno několik trestních řízení. No, co chci říct: koho pořád baví být odposloucháván a monitorován? Ne, že bych nebyl i jinak, ale prostě ten telefon rád odhodím. A druhé vysvětlení je, že si tím chráním duševní zdraví, protože ten pokleslý zvyk být neustále v komunikaci každého s každým bez ohledu na význam té komunikace, mě prostě unavoval. Doporučuju! Je to plný a skvělý život.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Ač v politice nejste už více než 20 let, je pravda, že jste se vlastně nikdy z veřejného dění úplně nestáhl. V roce 2009 jste zastupoval poslance Miloše Melčáka v jeho ústavní stížnosti proti plánovaným předčasným volbám do sněmovny. Loni jste podal k Městskému soudu v Praze žalobu na nezákonný postup magistrátu a policie, protože během návštěvy čínského prezidenta v Praze zabránili demonstrantům v přístupu na Hradčanské náměstí. Skoro to vypadá, že SPIN je jen důsledkem a vyústěním vašich veřejných aktivit.
To je interpretace, která mi docela lichotí, i když to nebyl po odchodu do privátní sféry můj záměr. Tak zkrátka ty karty padly. A pokud se o něco častěji soudím se státem, tak v tom, na rozdíl od mnohých médií, nevidím nic nesmyslného a špatného. Naopak bych dokonce řekl, že i něco veřejně prospěšného. Dostávám otázky, jak můžu zastupovat náhradu škody vůči státu, když jsem kdysi v jeho barvách působil. Na to říkám, že si rozhodně nemyslím, že bych kvůli tomu měl mít vůči státu povinnost mlčenlivosti a loajality. Jsme prostě plně oprávněn dovozovat korupci a přehmaty státu, protože systém je na to zařízen. Neříkám, že jsem programový žalobce státu, ale za ty léta se stalo, že většina mé agendy je vůči státu kontroverzní.
Vraťme se ještě k vašemu konci v politice. V prosinci 1996, kdy jste zastával post ministra spravedlnosti a místopředsedy vlády Václava Klause, jste poměrně překvapivě rezignoval na všechny tyto funkce. Důvodem bylo, že jste neoprávněně užíval titul JUDr, aniž jste složil rigorózní zkoušky. Udělal byste dnes to samé? Nelitujete svého kroku?
Vůbec nelituju toho, co se stalo. Byla to generační výzva, kterou jsem se všemi chybami podstoupil, ale pak, když to bylo potřeba, jsem odešel. Na rozdíl od svých politických vrstevníků, kteří si chyby nepřipouští, tak já s odstupem času vidím mnoho chyb, které jsme neviděli. Politici v první polovině 90. let měli v ruce všechny karty, měli finanční prostředky z privatizace na oddělení penzijního spoření od státního rozpočtu. To všechno byly šance, které jsme prosazovali, ale prostě neprosadili. A je to velká chyba, protože se s nimi potýkáme teď a v řádově větší podobě.
Všechny ale vaše rezignace překvapila. To na vás skutečně nebyl vyvíjený žádný tlak?
Těch spekulací bylo strašně moc, ale skutečně za tím nestál žádný nátlak. Bylo to jen moje rozhodnutí.
Jak svůj tehdejší krok vnímáte v kontextu současné politiky, kdy politici odolávají a nerezignují ani vlivem několika kauz, afér či podezření?
Těžko soudit. Rozhodně nejsem tím, který by měl poměřovat nějaké morální aspekty vlastního gesta. Nepřísluší mi to a ani by to nebylo objektivní. Jednoduše řečeno jsem považoval za nutné poskytnout veřejnosti maximálně věrohodnou politiku. A pokud ta politika přestane být věrohodná co do jejího nositele, tak co se pro tu politiku dá ještě udělat je, že ten nositel, na základě osobního rozhodnutí, zmizí. To je myslím si gesto podporující určité pojetí věrohodnosti politiky. Nechci z toho dělat zásluhu, prostě mi to tehdy i nyní přišlo normální. A pokud jde o porovnání s dnešní dobou, nejsem ten, kdo by měl činit osvětu. Nicméně si myslím, že k rehabilitaci politiky nedojde, pokud se budou promlčovat osobní deficity.
V souvislosti s osobními deficity politiků mě napadají kauzy kolem ministra financí Andreje Babiše. Bude se SPIN vymezovat i vůči němu a jeho politice?
Víte, hledáme cestu, která je docela obtížná, protože je vystavená palbě z obou stran. Především se nám morálně protiví klientelismus, který je skutečně dusivý. Korupce, nedostatek osobní odpovědnosti a konspirace ve všech složkách státní moci je strašlivá. Reakcí Andreje Babiše na to bylo založení jeho hnutí. To má evropské kontexty, podoby a srovnání. Nicméně je to reakce na absolutní znedůvěryhodnění politického establishmentu. Je to zase jiné riziko, které jaksi představuje nepopsaný list a nejistotu. Strany tak dlouho představovaly hezký program, až voliči přestali jakémukoliv programu věřit, protože nevěřili jim. Andrej Babiš a jeho hnutí, jak sám říká, je dítětem ODS, řekněme i ČSSD. Jsou to obě rizika, mezi kterými chceme oslovovat tu skupinu lidí, kteří v letošních volbách nebudou vědět, koho volit. A to jsou lidé, kteří nás inspirovali k založení Spravedlnosti a inovace. Naším cílem je provést rehabilitaci liberální demokratické politiky. Je to ambiciózní, ale někde se začít musí.
Lze to, že jste jedním ze spoluzakladatelů politické platformy SPINu vykládat jako váš návrat do politiky?
Ať je jasno: já tu nemám vůbec žádnou osobní kariérní motivaci. V politice se pohybuju v pozici občana. Sem tam se mě nějaký komentátor ptá, kde beru legitimitu pro vyjadřování se k politice, pro Kroměřížskou výzvu. A já říkám, že jsem v pozici občana, který má svá práva. Žádný jiný návrat do politiky za tím nehledejte.
Při představování Spravedlnosti a inovace jste uvedl, že někteří z členů SPINu by se mohli objevit už na kandidátních listinách jiných stran do podzimních parlamentních voleb. Můžete takovým člověkem být vy?
Ne, já jím být nemohu a to má hluboký důvod. Jednak bych k takové kandidatuře potřeboval hluboké vnitřní přesvědčení, že má smysl. Za druhé, vzdor svůdnosti toho uskupení, nejsme vzájemným spolkem pro podporu bývalých kariér. Nebudeme nikoho vylučovat, ale taky nebudeme recyklovat bývalé kariéry, nás v to počítaje. Důvod je ten, že si myslíme, že je doba a čas na kariéry nové, nespojené s minulostí.
Když tedy říkáte, že postrádáte vnitřní přesvědčení pro svou kandidaturu, tak se domníváte, že pro zlepšení české politiky postačí založit SPIN a podporovat mladší v jejich politické kariéře?
Kdybych vám řekl, že takhle to nevidím a že se nevyhýbám žádné odpovědnosti, musela byste to interpretovat jako moji snahu vrátit se do parlamentní politiky. Já to nevylučuju, ale rozhodně to nepřiznávám, nepotvrzuju a rozhodně ne tento rok.
Rovněž jste uvedl, že SPIN bude podporovat kandidáta na prezidenta. Bude takovým kandidátem Jiří Pospíšil nebo Marek Hilšer, které navrhuje Kroměřížská výzva?
Sice jsme se vzájemně inspirovali a naše idea vznikla na půdě Kroměřížské výzvy, ale my nejsme Kroměřížská výzva. Ti z nás, kteří v ní nadále pokračují a podporují ji, tak podporují objevení, genezi toho nejlepšího kandidáta, který nejvěrohodněji reprezentuje hodnoty, na kterých výzva lpí. Takže my nejsme Kroměřížská výzva, ale politická platforma, která má politické ambice a cíle. Ale ti z nás, kteří jsou členy Kroměřížské výzvy, pokračují v tendenci zvolit co nejlepšího prezidenta, aniž to musí být ten námi objevený kandidát.
