Surreálné Rusko: Oligarchie ráno, demokracie odpoledne, monarchie večer
Týdeník ECHO
2
Občas se stane, že kniha psaná bez politologických či sociologických ambic řekne o nějaké společnosti a její politice víc než deset analýz z nejlepších think-tanků. V závěru loňského roku vydal takovou knihu Peter Pomerantsev, Brit ruského původu, který v Rusku žil a pracoval s přestávkami od roku 2001. Naplňuje to, co slibuje její evokativní název – Nic není pravda a všechno je možné (Nothing Is True and Everything Is Possible). Má v sobě jakousi decentní opojnost, jakou vyvolává Rusko vnímané jako představení, ale je zároveň pevně ukotvená v každodenní zkušenosti přežívání v reálném Rusku.
Pomerantsev není spisovatel a nepřišel do Ruska vydělat velké peníze ani jako akademik či aktivista analyzující ruskou demokracii a dokumentující zneužívání lidských práv, ani jako klasický zpravodaj „pokrývající“ Rusko pro nějaké západní noviny. Ale jako tak trochu to všechno dohromady. V Rusku se živil ponejvíce jako producent reality show a zábavných dokumentů pro ruský televizní kanál TNT. Netváří se, že by to považoval za kdovíjak důležitou kariéru, zato mu dala příležitost nahlédnout do spousty prostředí, kam by se jinak nepodíval. Televize dělá divy; sibiřský gangster, od kterého by se asi jinak Pomerantsev držel stranou, i dlouhonohá blond zlatokopka lovící bohaté milence („forbesy“) v moskevských exkluzivních barech, jež by ho normálně odpálkovala jediným mrknutím řas, mu s vidinou televizního vystoupení otevřou své nitro a svůj svět. Pomerantsev jako producent i jako Rus, který ale od dětství vyrůstal v Británii, je tedy dokonalý insider i outsider zároveň.
Jeho Rusko je ono Rusko, jehož povrch známe či si snadno představujeme – okázalý luxus, tupá nafoukanost zkorumpovaných úřadů i fantasmagorické scény opilecké demence a neschopnosti, jejichž nekonečným proudem ruské provincie zásobují internet. Ale je to především Rusko jiné, mnohem složitější, často vůbec ne hloupé či zaostalé, ale v posledku o nic méně zvláštní a taky potenciálně nebezpečné. Představovat si Rusko jako „tranzitivní demokracii“, která se snaží si postupně osvojovat „nejlepší praktiky“ globalizovaného Západu, byla od začátku chyba. Rusko je samozřejmě hladové po všem západním – šéfky v televizi Pomerantsevovi neříkají Pjotr, ale Pííítrrr, protože jeho anglickost je pro ně příslibem znalosti tajemství úspěšných reality show. Rusové si rychle zvykli na všechno, co se dá za peníze na světě koupit, ale netouží se od světa učit, mají své sebevědomí.
Chcete si obsáhlý text Martina Weisse dočíst a sledovat i jeho další texty? Předplaťte si Týdeník ECHO
Aktuální číslo Týdeníku ECHO stále v prodeji, ve vaší trafice, na webu, v Applu. A co si ho takhle předplatit? pic.twitter.com/CgmWXYDV4a
— Echo24.cz (@echo24cz)
January 12, 2015
Co dále najdete v aktuálním čísle Týdeníku ECHO?
Hlavní téma o Španělsku a Řecku dále rozebírá Lenka Zlámalová s hosty diskusního Salonu: španělským advokátem Guillermo Morenem, řeckým profesorem Kostasem Tsivosem a státním tajemníkem pro EU Tomášem Prouzou.
O pozoruhodném prolínání české levice, pravice, xenofobů a ezoteriků s kremelskou propagandou, píše na příkladě několika českých serverů Vladimír Ševela.
Cesta do pekla dlážděná sociálními dávkami. Petr Holub dochází ve své analýze k zajímavému zjištění: Česko svou „rodinnou“ politikou jen pokračuje v trendu normalizačních vlád. Tento model ale ve svobodné společnosti nefunguje a naopak prohloubí sociální a demografické problémy.
Stačí vyšší nezaměstnanost a radikály budeme mít i u nás. Naštěstí se tato vláda zdá konečně moudrá a komunikuje se všem, říká v rozhovoru šéf odborů Josef Středula.
Oligarchie ráno, demokracie odpoledne, monarchie k večeři. Současné Rusko je surreálným světem, kde nic není pravda a všechno je možné, rozebírá Martin Weiss pozoruhodnou knihu britsko-ruského televizního novináře Petera Pomerantseva.
Na pohřebištích ve starém Egyptě to žilo a v říších faraonů nic nebylo jen na efekt, říká v rozhovoru mladá egyptoložka Hana Vymazalová.
Národní divadlo na zlomu období a ér. V jakém stavu je po dlouhém působení Michala Dočekala činohra a jak je na tom po podobném panování Petra Zusky balet?
Homeland je seriálem, který se úspěšně pokusil o restart a dokázal přežít svého hrdinu, věnuje se Ondřej Štindl jednomu z nejlepších TV seriálů dneška.
