Hra o trůny 4/8: Mrtvý a skoro mrtvý. Podstatný rozdíl

Co se na tenhle díl jako dá říct? Hustý. Hustý jak polévka, ve které zůstane stát sekyra, i když na konci jejího topůrka balancuje prase, jež zrovna vypilo kýbl olova. Tak hustý. Budou následovat spoilery, pokud by snad někdo pochyboval.

Takže. Byl to ten díl, na který jsme dost čekali - kvůli božímu soudu nad Tyrionem. Autoři se celkem logicky rozhodli spláchnout s tou závěrečnou pasáží, již si budou pamatovat všichni, pár dalších, včetně nemála nudařin, jež si zapamatovat není důvod, ale z nějakého mně dosud nepochopitelného důvodu tam musely být. Vezmu to rychle.

Šedý červ, což je šéf armády Neposkvrněných dělal oči na spanilou pobočnici královny Daenerys, významně na ni koukal, když se nahá koupala v potůčku. Oba se pak shodli na tom, že jim to bylo příjemné. Vzhledem k tomu, že u členů armády Neposkvrněných se řečené neposkvrněnosti dosahuje vykleštěním, není úplně jasné, jak si Šedý červ představuje naplnění toho slibně se rozvíjejícího vztahu. Jak důkladné to kleštění vlastně bylo? Pobočnice si klade tu otázku. Královna Daenerys si klade tu otázku. Šedý červ si tu otázku neklade, ale moc se nešíří. Daenerys taky dala kopačky věrnému serovi Jorahovi, protože se dozvěděla, že to byl původně Lannisterovic špion. Byl z toho loučení smutný, ona trochu taky. Já: zív.

Muži a jejich blata

Úchyl Ramsay. Poslal Theona Greyjoye, který si osvojil identitu Ramsayova poskoka Smraďocha, aby - v roli Theona - přemluvil ke kapitulaci osádku pevnosti obsazené Theonovými krajany. Trochu složité. Theon se snaží, ale moc mu to nejde, velitel se chce bránit, Theonovi se plete jazyk. Naštěstí pro něj chlapík, jemuž se představa marného boje do posledního muže nezdá být tak přitažlivá, zatne do hlavy velitele sekáček. Domnívá se, že Ramsayovi muži kapitulanty nechají v míru odejít, toho slibu se dočká. Samozřejmě se to nestane - kapitulanti jsou staženi z kůže, nabodáni na kůly a tak. Z několika důvodů: Ramsaye to těší, velí tak starý obyčej a takové je třeba ctít a hlavně - v některých situacích člověk důkladností nic nezkazí. K tomu víc níže.

Za Ramsayem se dostaví Roose Bolton, jehož je úchyl nemanželským synem. Tatínek je potěšený tím, že pro něj bastard získal pevnost. Vyvede ho někam na blata a potěšeně konstatuje, že to jsou teď jejich blata a i ta blata, která z jejich stanoviště nejsou vidět, jim teď patří. Rooseho, toho starého zákeřného kruťáka, to skoro dojme. Máloco totiž pohne srdcem muže tolik, jako zjištění, že má fakt velký kus blat. Přijme bastarda oficiálně do rodiny. To skoro dojme Ramsaye, nepřestane ovšem díky tomu být úchylem. Skoro bych řekl, že naopak.

Ohař dál putuje s Aryou, je nějaký zesláblý potom, co byl kýmsi pokousán v boji. Hned jsem předvídal, že to skončí nějakou ošklivou infekcí. Ohař na ni jednou umře, asi to ještě netuší, i když - těžko říct. Poučení: Zabitému protivníkovi, který tě pokousal, se na zuby koukej, ale asi už stejně bude pozdě. Ohař s Aryou se nicméně dovlečou do údolí pod Orlí hnízdo, kde chtěl Ohař inkasovat za Aryu výkupné od její šílené tetičky Lysy, kterou nedávno Petyr Baeliš nekompromisně hodil do Měsíční díry, jež je přehluboká. Tudíž - žádné výkupné pro Ohaře. Pokousaný Ohař pochopí, že má utrum, což ho nepotěší. Arya na zprávu reaguje zvonivým smíchem, který se roznese krví zbrocenou Západozemí, jako kdyby k historii toho smutného místo právě přičinil poznámku Samuel Beckett.

Baeliš má trochu problém. Nějakým postarším činitelům z Orlího hnízda přijde podezřelé, že jejich paní tak zničehonic hupsla do Měsíční díry, jak se jim Baeliš snaží namluvit. Hrozící nepříjemnost odvrátí Sansa, jež podá svědectví v Baelišův prospěch. Působí při tom ctně jak vždycky, vymýšlí si ale, až se jí od pusy práší. O to víc se Baelišovi líbí, stačí jeden blízký detail a je jasné, že má plnou hlavu myšlenek na prznění. A mě se ta nová prolhaná Sansa taky líbí. Lhát se tedy nemá, to je jasné, ale v seriálech se postavy často stanou zajímavější, když uberou na ctnosti a vyplašenosti.

Pak ještě nájezd Divokých. Došlo k němu ve vesnici, kam ten chlapík, jehož jméno jsem zapomněl (on je to tedy hodný kluk, ale strašný nudař), schoval holku, kterou spolu s miminem zachránil za Zdí. Prý tam budou v bezpečí. Ha ha. Na to zakřiknuté děvče nejdřív nastoupila jakási poběhlice, která bavila společnost v hospodě krkáním písniček. Rušil ji přitom křik mimina - u člověka, který si založil kariéru na krkání, taková přecitlivělost na nepříjemné zvuky celkem překvapí. Hrozí mamince, že jí mimino propíchne. Mrcha. Naštěstí začne nájezd Divokých, kteří pobijí všechny, kromě maminky a mimina. Ty totiž ušetří Ygritte. Jinak se ale činí, vypadá totiž fakt dobře, když mává nějakou tou bodnou či sečnou zbraní. Myslím, že to o sobě ví. Pojedná taky tu krkající poběhlici. Dost nekompromisně. A jakou písničku budeš krkat teď mrcho? Pche!

Oberynova „závrať z úspěchu“

A teď to hlavní. Boží soud na Tyrionem. Boží to tedy moc nebylo, ale husté, to ano. Tyrion nemohl spát, tak trávil čas s bratrem Jaimem, chlapsky spolu pomlčeli, nějaké chlapské věci probrali a Tyrion měl předlouhý monolog o mentálně postiženém bratranci, jenž trávil svoje dny zabíjením brouků. Proč? ptal se Tyrion a my se ptali s ním.

A pak to přišlo. Souboj. Barvy obžaloby a té pomstychtivé bestie Cersei hájil vrahoun Hora. Za Tyriona bojoval italský popový zpěvák Oberyn ve filigránsky zdobeném outfitu, který mě Horovi za zlé, že kdysi znásilnil a zavraždil jeho sesetru a ještě předtím její děti. Dali se do toho. Obrněný Hora má v dlouhatánských tlapách dlouhatánský meč a mává jím kolem sebe. Oberyn tančí kolem a vykřikuje, že Hora znásilnil a zabil jeho sestru a její děti, a že mu to neprojde.

Oberynovi se daří, sem tam nějakou tu Horovu šlachu přesekne, Hora je vyvedený z míry a Oberyn mu přesekne další šlachu - fintil je to velký, ale zbraně ovládá zručně a ladnými přískoky se pohybovat umí, to ano. A pár dalších přesných zásahů a fines předvede a bum ho! Hora leží na zemi. Skoro mrtvý. A tady přišla ta chyba. Ve filmech neustále se opakující chyba (padouši z Bondovek by mohli vyprávět). Oberyn si neuvědomil jednu věc. Mrtvý a skoro mrtvý je rozdíl. Skoro mrtvý totiž znamená ještě pořád živý. A živý - na rozdíl od mrtvého - může být schopný se ještě nějak projevit.

Oberyn ale nedbá. Propadá tomu, čemu soudruh Stalin říkal „závrať z úspěchu“. Místo, aby dokonal dílo a přeřadil Horu ze skupiny skoro mrtvých mezi ty mrtvé definitivně, naprosto, tak moc, že by nemohli být mrtvější, začne epicky řečnit. Prosím vás! Vyvarujte se v podobných situacích epického řečnění. Oberyn to neudělal. Zase začal s tou svou sestrou - jasně, znásilnili ji a zavraždili, s tím se jeden těžko srovnává, ale stejně. Začal z Hory páčit doznání, že ho k tomu zločinu navedl Tywin Lannister.

Z Hory! Doznání! No a Hora mu, bohužel, názorně předvedl rozdíl mezi skoro mrtvým a mrtvým. Z posledních sil se vzchopil, na hruď mu přiklekl, hlavu do tlap sevřel, palci na oči zatlačil a mačkal a mačkal. Hora. Sarkastické řeči k tomu vedl: ano, tvou sestru a její děti jsem znásilnil a zavraždil a tobě teď hlavu rozmačkám, protože jsem Hora, jsem už takový a tys měl být rád, že jsi rád, dorazit mě a nechat si další etapu krvavé pomsty na někdy jindy, neležel bys tady a hlava by se ti nerozkřápla jak přezrálý kokos, buď rád, že to nevidíš, protože ti moje palce projely skrz oči hluboko do mozku.

A Hora dokoná a padne, teď už fakticky mrtvý a Oberyn leží vedle něj a je mrtvý na druhou, roucho má ještě pořád pěkně vyšívané, ale pohled na něj tedy pěkný není ani trochu. Vlastně je spíš dost strašný. A boží soud tím byl uzavřen. A dopadl pro Tyriona špatně. Prý ho popraví, což bych já nesnesl, ale na moje preference autoři tohohle seriálu dost důkladně kašlou, takže se to může stát. Jsme hluboce otřesen a znejistělý. Má příští pondělí přijít hned teď, anebo radši vůbec nikdy?