KOMENTÁŘ
Biopaliva škodí. Kolikrát to ještě potřebujeme slyšet?
Nová studie o biopalivech zadaná americkou vládou dochází k převratnému závěru: biopaliva vyrobená ze zbytků kukuřice jsou pro klima škodlivější než klasický benzin. Studii ve svém posledním čísle otiskl časopis Nature Climate Change.
Nechme teď stranou diskusi o tom, zda skutečně existuje souvislost mezi skleníkovými plyny, jichž je podle zmíněné studie z kukuřičných biopaliv vzniká o sedm procent víc než při spalování benzinu, a jak silná je. Fascinující je něco jiného: kolik už vzniklo studií o tom, že biopaliva mají katastrofální dopady na životní prostředí, a jak málo to v reálném světě politiky znamená.
Takové studie – rutinně označované za převratné - začaly vznikat už brzy poté, co se Evropská unie rozhodla pro povinné přimíchávaní biopaliv do nádrží aut. Všechny mají jednoho společného jmenovatele: tezi, že odlesňováním a vysoušením ploch, na nichž se posléze pěstují suroviny pro biopaliva, uniká do atmosféry daleko víc emisí, než potom nevznikne nespáleným benzinem a naftou.
Namátkou: v únoru 2008 studie otištěná v časopise Science dochází k závěru, že různá biopaliva zaviní deseti až stonásobky emisí oxidu uhličitého co ropa či uhlí. V roce 2010 pronikly na veřejnosti zprávy o studiích se stejným vyzněním, které si objednaly britská vláda a Evropská komise. Totéž vyšlo komisi z interní studie, která pronikla na veřejnost v lednu 2012. Atd atp. Tyto biopalivoskeptické studie navíc nelze vyřídit argumentem, že je napsali prodejní pavědci, kteří jsou na výplatní listině ropných koncernů nebo těžařů uhlí. Ne, objednávaly si je orgány, které na svatou válku s globálním oteplováním věří, nebo ji aspoň měly v programu, protože se to nosilo, když se program psal.
Na rozdíl od teorie o antropogenním oteplování panuje všeobecná shoda, že odlesňování pralesů a zdražování některých základních potravin, jemuž jsou široké masy řekněme na Blízkém východě vystaveny víc než v západním Německu (ano, biopaliva postávala u kolébky Arabského jara), je hra s ohněm. Jak je možné, že Západ, pokud tedy pravidelně dochází k tak zneklidňujícím závěrům, tyto pokusy na motorech aut neukončí hned a úplně? Je pravda, že EU loni poněkud přibrzdila, ze závazného cíle dosáhnout desetiprocentního podílu biopaliv na obsahu nádrží do roku 2020 slevila na šest procent. Ale je to kompromis mezi naprostou nutností a naprostým nesmyslem.
Zelené nátlakové skupiny nenesou v tomto případě největší díl viny, sice by se bez nich biopaliva neetablovala, část zelených se však od nich už dlouho a nahlas distancuje. Hlavním obhájcem status quo je dnes vlivný biopalivový průmysl, například u nás má od posledních voleb přímé zastoupení ve vládě.
A konečně je tu široký pás drobných viníků, rozprostřený od tvůrců veřejného mínění v médiích až po politiky. U dobře míněných katastrof, jako je boj s globálním oteplováním, neexistuje zatím vážnější tlak na skládání účtů. Veřejnému prostoru i přes všechno internetové bujení zatím dominují velká média a v nich ti samí lidí, kteří nesmysly typu biopaliv propagovali. Žijí v čím dál nereálnějším světě, což zase zpětně přispívá k úpadku tradičních médií a k drolení veřejnosti na řadu malých okruhů s vlastními informačními řetězci. Pro vysoce motivované zájmové skupiny, jako jsou výrobci biopaliv, to je příhodný stav.
