Babišova virtuální realita

Poslanecká sněmovna vydala Andreje Babiše ke stíhání, jeden by skoro řekl, že se stalo něco velkého. Ne tak docela. Stalo se tak po několikahodinové diskusi, během níž se především poslanci ANO velice usilovným způsobem snažili naplnit šéfovu oblíbenou (a nikterak originální) definici parlamentu jako „žvanírny“, při podobných příležitostech to bývá obvyklé.

Andrej Babiš vystupoval emotivně, to taky bývá obvyklé. Sám poslance vyzval, aby ho ke stíhání vydali, což na nepříliš zainteresovanou část publika mohlo zapůsobit jako frajeřina. Pro předsedu ANO bylo ale tohle frajeření z nouze ctnost nebo, chcete-li, poznaná nutnost. Výsledek hlasování byl dlouho dopředu jasný, o nic se nehrálo. Víckrát opakoval, že kauza kolem Čapího hnízda je účelová, že jde především o volby. V tom posledním má nepochybně pravdu, i když opět v jiném smyslu, než by se z jeho vystoupení zdálo.

Šéf ANO ví, že včerejší rozhodnutí sněmovny pro vývoj jeho kauzy není rozhodující, po volbách se hlasování bude velmi pravděpodobně opakovat. A Andrej Babiš se zjevně spoléhá na to, že pokud se po volbách dostane do čela vlády, bude ten případ schopný nějak „ošéfovat“, cest k tomu se nabízí víc. Jeho vystupování ve sněmovně mohlo působit jako typický Babiš, možná s nějakými přidanými steroidy. Dá se za ním ale najít nějaká, možná v něčem pudová racionalita. Mluvil tak, jak potřeboval. Lidé, kteří kauzu kolem Čapího hnízda dlouhodobě sledují, nebudou mít problém, aby doložili chabost, nekoherenci, nepravdivost jeho argumentace. Ale Babišovou ambicí jistě nebylo je přesvědčit. Jde přece o ty volby. A Babiš, nebo spíš jeho marketingový tým, si je dobře vědomý toho, že snaha seznámit se s nějakým problémem či kauzou detailně není nijak masově rozšířená. Z hlediska předvolební kampaně je jistě rozumnější nabídnout pár výkřiků, které mohou stoupenci uplatnit ve výměně instantních stanovisek. Nabídnout nějakou přesvědčivě působící emoci, s níž by se třeba někdo mohl ztotožnit (AB se velice osvědčila kombinace agrese a ublíženosti).

Vzestup ANO a Andreje Babiše se odehrál v době vzestupu tzv. fake news, vstupu konspiračních teorií do hlavního proudu, souvisí to taky s přijetím argumentačního stylu, který si šéf hnutí osvojil. Nemusí nutně přesvědčit o nějaké své pravdě, soudržné interpretaci událostí, která by byla v souladu s dostupnými informacemi včetně Babišových dřívějších vyjádření. Stačí všechno zpochybnit nebo vytvořit dojem, že je to celé nějaké zamotané a bůhví, jak to vlastně je. Potřebuje pro dostatečně velký počet lidí vytvořit nějakou virtuální realitu, v níž se stal obětí spiknutí. Udělal pro to, co bylo v jeho silách.