Mazda 6: Nenáročná jízda a vzdušný interiér

Mazda 6 je typický zástupce střední třídy již řadu let. V minulém roce byla na domácím trhu představena její třetí generace, která se setkala s velmi vřelým přijetím: stala se autem roku 2014 v anketě motoristických novinářů.

Mazda 6 třetí generace je nabízena jako praktické kombi (wagon) a také v tradiční karoserii sedan. Právě tu jsem vyzkoušel, samozřejmě s pokrokovým benzinovým motorem 2.0 Skyactiv-G v jeho nejsilnější specifikaci (výkon 165 koní). Během minulého a letošního roku jsem postupně otestoval všechny verze nové „šestky“ a právě tohle je varianta, kterou bych potenciálním kupujícím doporučil.

Pořádný kus auta

Začnu trochu neobvykle cenou: Mazda 6 se prodává od 564 900 Kč, a to v provedení sedan i kombi, přičemž pod kapotou najdete základní verzi dvoulitru s výkonem 145 koní. Japonci mají jasně definované výbavové stupně, což znamená, že pokud budete chtít silnější motor s manuální převodovkou, musíte sáhnout až po téměř nejvyšší výbavě Revolution. V tomto ohledu jsou sice přehledné, zato pevné výbavy Japonců poněkud omezující, protože osobně bych například vynechal kožené čalounění výbavy Revolution, ale chtěl silný motor. Cenově je Mazda 6 posazena velmi lehce nad úroveň běžné konkurence, ovšem kromě přitažlivého, dravého designu jazyku Kodo přináší i technologii, kterou už jsem minule popsal v rámci testu o menším modelu Mazda 3. A ta opravdu funguje. Navíc pevné výbavy jsou na první pohled jasné, zatímco například u koncernových vozů je finální cena často překvapením, neboť obsahuje řadu věcí z dlouhého seznamu příplatků.

Už první okukování ostře řezané karoserie dává tušit, že šestka je pořádný kus auta – měří téměř 5 metrů! Vnější rozměry jsou znát zejména při parkování, manévrování není zrovna jednoduché a karoserie je docela nepřehledná. Rozhodně pomohou parkovací senzory, které jsou součástí originálního příslušenství. Interiér je vzdušný, prostorný a hezky zpracovaný. Líbí se mi jeho styl i nízko posazená sedadla s výbornou pozicí za volantem. Ovládání palubních systémů přes dotekový displej už tolik chvály nezaslouží, ergonomie by mohla být intuitivnější a celý systém rychlejší. Jinak není v interiéru žádný zásadnější problém, vzadu je dostatek místa a zavazadlový prostor, skrývající se pod nafouklou zádí, je hluboký a příjemně široký (nabízí 489 litrů).

Chuť do života

Na šestce mě ale baví úplně jiné věci než příjemný povrch palubní desky, proto startuji dvoulitr. Už v nízkých otáčkách má dostatečnou sílu, ovšem správná dravost, navíc podtržená sytým, živelným zvukem, přichází až ve středních otáčkách. Převodovka s příkladně přesným chodem řadicí páky má sice dlouhé rychlosti, ale i tak motor plynule a lačně zvyšuje své tempo dle pobídky pedálem. Je úžasné sledovat, jak se Mazdě v tomto technickém skvostu podařilo skloubit skvělé dynamické parametry, chuť do života (a otáček), charizmatický projev a konečně i nízkou spotřebu. Při klidném ježdění je velký sedan schopen spotřebovat pouze nějakých 6,3–6,7 l / 100 km, zatímco drsné sportovní zacházení znamená 8,4–8,8 l / 100 km, což je stále výborný výsledek. A věřte mi, že rudý sedan k rychlejšímu ježdění doslova vybízí. Motor je opravdu zcela zásadní částí vozu: jezdil jsem i s naftovou verzí (turbodiesel 2,2 litru, výkon 175 koní), která je také příjemná, kultivovaná, ale trochu dražší. Vím, že naftový motor volí lidé zejména kvůli dlouhodobě nižší spotřebě, ovšem v tomto případě to opravdu není nutné. Benzinový motor je nejen úsporný, ale také nabízí mnohem lepší jízdní zážitek než turbodiesel. A „velký“ čtyřválec 2,5 litru o výkonu 192 koní, který je sice silný a má příjemně „hladký“ projev, je trochu zbytečný – a navíc je spojen pouze s automatickou převodovkou.

Mazda 6 je celkově vyvážené, příjemné auto: může za to i fakt, že všechny součásti vozu fungují v přirozené symbióze: řízení je přesné, tak akorát tuhé, podvozek i přes použití 18palcových kol nedrncá, ale naopak tvrdě pracuje na tom, aby udržel kola na asfaltu, a brzdy jsou dostatečně účinné a krásně se dávkují. Auto je tuhé, nekroutí se, snadno a s grácií mění směr a reaguje na povely. Ještě pár slov k podvozku: Mazda 6 nenabídne takový komfort odpružení jako třeba francouzský Citroën C5, který je tímto vyhlášený. Japonský sedan je v tomto ohledu spíše podobný třeba VW Passatu, je dostatečně tuhý, pevný, ale umí pérovat tak, aby posádku nerušily zbytečné rázy.

Mazda 6 asi nikdy nebude vyloženě mainstreamové auto, ale rozhodně byste na ni při volbě nového vozu neměli zapomínat. Je to výjimečně sladěná, funkční, krásná a zároveň jízdně zábavná záležitost. Každý kilometr s ní ve mně zanechal milé vzpomínky – a i to je důležitý faktor při koupi auta, protože v něm trávíme dost času, tak by nás měl těšit a bavit a nikoliv pouze nudně přepravovat z místa na místo.

Plusy:

pohonné ústrojí, charakterní motor se skvělým projevem, nastavení podvozku, vnitřní prostor, pozice za volantem, brzdy

Minusy:

špatný výhled šikmo dozadu, odhad krajů karoserie, menší rejd, pevně dané rozdělení výbav

Verdikt:

Pokud se vám auto líbí a řešíte motorizaci, neváhejte ani vteřinu: potřebujete benzinový dvoulitr. I slabší verze (145 koní) je v pohodě, ovšem mnohem více šťávy přináší silnější, 165koňová varianta. Sice si musíte koupit lepší výbavu, ale věřte mi, že auto má tu hodnotu, za kterou se prodává. Nenáročnou jízdu si budete užívat, a pokud vám to nestačí, mezi další argumenty pro patří úsporné pohonné ústrojí, funkčnost celku, příjemný podvozek a fakt, že se se šestkou určitě neztratíte v šedi současné automobilové produkce.