Mám obavu, že ten zlom bude nevratný, říká o nárůstu duševních poruch Cyril Höschl

Dosud nebylo odvoláno ani zmírněno znevýhodnění neočkovaných ve veřejném životě. Česká republika v tomto ohledu není v Evropě ani ve světě výjimkou. Možná dokonce máme režim spíš laxní, určitě ve srovnání s Německem, Rakouskem – anebo Austrálií. Tam vrcholila anabáze kolem zadrženého a neočkovaného tenisty Novaka Djokoviće. Pro někoho příběh o tom, že pravidla platí pro všechny, pro jiného důkaz o ztrátě rozumu. Pandemie a boj proti infekci nás sužují už dva roky. Co to dělá s naší kolektivní psychikou? Otázka pro psychiatra Cyrila Höschla.

Začal bych lehce hypoteticky: Předpokládejme, že omikron projede Českou republikou rychle a do měsíce akutní fáze nákazy skončí. Budeme pak moci bilancovat, přesně po dvou letech. Myslíte, že budou vidět nějaké trvalé změny ve společnosti?

Určitě. Vidím zlom, který ve společnosti zanechá nezvratné důsledky. Napadají mě tři hlavní. Ten první už dnes můžeme doložit: Narostl absolutní výskyt duševních poruch v populaci, a to celosvětově. Máme k tomu studii pro Českou republiku. Ta studie ukazuje, že depresivní poruchy vzrostly třikrát, úzkostné poruchy dvakrát, sebevražedné myšlenky třikrát, že výrazně zesílily domácí pití a domácí násilí. Ty hodnoty takto vystoupaly už v prvním roce pandemie a od té doby se drží přinejmenším na stejné úrovni.

Jsou to nemoci, které zase odejdou?

Nevíme. Nevíme jednak proto, že váš scénář s omikronovu přeháňkou nemusí mít nutně dobrý konec. Podle mě je možné, že přijde jiná mutace, která – i kdyby nebyla příliš virulentní – nakonec zase povede k tomu, že opatření budou pokračovat. V tom případě portvají i ty psychické dopady. Nebo populace už prostě bude přecitlivělá a bude reagovat na jiné podněty, než je konkrétně covid, ale bude na ně reagovat podobně úzkostně. Zadruhé si všimněme, jak se vyvíjel postoj veřejnosti ke všem těm restriktivním opatřením. Ze začátku měla sklon je dodržovat, posléze jim čím dál víc oponuje. Takže může nastat situace, kdy v obyvatelstvu zůstane nechuť cokoli dodržovat, zatímco na straně vládnoucí zůstane tendence pokračovat v regulaci, která je pro každou moc nesmírně svůdná. Z dobytých pozic se neustupuje. Jakmile se vládě podaří něco prosadit, má tendenci ta opatření za každou cenu udržovat, i když už nebudou epidemiologicky dávno zapotřebí.

Co je ten třetí trvalý dopad?

Jistá disreputace vědy. Věda na jedné straně zabodovala rychlostí, s níž přinesla vakcíny, na druhé straně ale vidíme, jaký odpor vakcíny v obyvatelstvu vyvolávají. A hlavně jak rychle se mění takzvané vědecké pravdy. Například tvrzení, že očkování zabrání prostupu viru populací, z něhož byla odvozena privilegia očkovaných vůči neočkovaným při vstupu do restaurací, do divadel a na koncerty. Tento systém úplně ztrácí smysl s tím, jak se postupně ukazuje, že vakcína chrání jedince, ale nebrání přenosu viru.

Celý rozhovor Týdeníku Echo můžete číst elektronicky na EchoPrime. Od čtvrtka je pak Týdeník Echo k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.