Vítejte v Grónsku!

Do Grónska létá z Kodaně až desetkrát týdně velký Airbus společnosti Air Greenland pro 278 cestujících. Letadlo je téměř plně obsazené a teplota na palubě dosahuje tropických teplot, což v případě Kodaně není způsobeno dlouhodobým vyhříváním se letadla na letištní ploše, ale notným přitápěním ze strany palubního personálu. Jiné vysvětlení než „pořádně se před návštěvou Země ledu zahřejte“ se nenabízí, a tak se všichni hromadně zbavují zimních bund a svetrů.

Mezi cestujícími převládá dánština. Grónštinu příliš slyšet není, jakkoli několik Inuitů, kteří jsou v Grónsku doma, v letadle zahlédnete. Dalším slyšitelným jazykem je čeština – skupina českých sportujících mladíků míří na dlouhou pěší túru po grónském ledovci. Letadlo odlétá načas, což vzhledem ke klimatickým podmínkám v Grónsku nebývá pravidlem. Letová mapa nenechává nikoho na pochybách, že ačkoli míříme do samosprávného území Dánského království, letíme napříč dvěma časovými pásmy k americkému kontinentu na největší ostrov světa o rozloze 27x větší než Česká republika. Je téměř celý bílý, zelené má pouze okraje, kde v osmnácti městech a sto dvaceti osadách žije tolik lidí kolik například v našem Frýdku Místku.

Po 4 hodinách a 40 minutách přistáváme na jediném grónském mezinárodním letišti Kangerlussuaq (v grónštině Velký fjord). Všichni cestující přestupují do menších letadel, která si s parametry ostatních vnitrostátních ranvejí umí poradit. První dojem z Grónska je tedy skalnatá vnitrozemská scenérie pokrytá zbytky sněhu a přestup na letadlo bez vážení zavazadel, bezpečnostních kontrol a upomínání na vypnuté mobily.

V malém letadle pro 37 lidí, kde prostor za pilotem zaujímá objemnější kargo upevněné sítí, je opravdu stísněně. A jakkoli doufáte, že přistanete v hlavním městě, převládne pocit, že cílovou destinací je nejzazší opuštěná polární stanice. Tento pocit trvá i po vystoupení z letadla a během prvního rozhlížení se po letišti. Během několika vteřin však dostanete svůj kufr a zamíříte k první známé, kterou spatříte: škodovce taxislužby.

Silnic je v Grónsku málo a ne každý Gróňan má auto. Každý má ale minimálně pět loveckých pušek, a tak zde naši zemi znají skrze Českou zbrojovku a vlašimského výrobce střeliva Sellier & Bellot. O tom, že Moravští bratři, kteří připluli do Grónska v r. 1733, pocházeli ze severní Moravy, vědí málo. Když však Inuitům ukážete motivy květů například z vlčnovského kroje, podobnost s motivy na jejich národním kroji uznají a někteří vědí, že i ty skleněné korálky na jejich krojích byly vyrobeny u nás.

Nuuk není na rozdíl od severnějších destinací (např. Ilulissat nebo Uummannaq) turistickým rájem, ale přesto nabízí krásné vyhlídky na 140 km dlouhý fjord, pro našince neokoukaný pohled na přístav a na místní domky, které září veselými barvami, aby kontrastovaly s bílo-šedou přírodní scenérií. Šedivá je jen devítiposchoďová budova místní vlády, kde sídlí většina ministrů.

Ministr financí a nerostných zdrojů říká, že jeho primárním zájmem je větší konkurence, otevření země zahraničním investorům a rozvoj infrastruktury. Zmiňuje rozšiřování letišť a přístavů, stavbu nových letišť, těžbu nerostných surovin (jakkoli přiznává, že sny mnohých těžařů se nenaplnily a současné ceny ropy, hliníku, železa apod. přílivu dalších nadšenců nepřejí). Výhledově by rádi postavili více vodních elektráren, aby Grónsko mohlo elektřinu vyvážet do Severní Ameriky. Exportní možnosti se tu nabízí i českým firmám, které vyrábějí linky na zpracování potravin, resp. ryb a krevet. Ty tvoří zhruba 80 % grónského exportu.

Ministr zahraničních věcí, průmyslu a obchodu zmiňuje, že jsem jediný velvyslanec evropské země, který letos Grónsko navštíví (vedle kanadského, ruského a jihokorejského). Skloňuje ve všech pádech „udržitelnost“. Záleží mu zejména na tom, aby v Grónsku byly zachovány tradiční způsoby obživy, včetně lovu tuleňů. Přál by si, aby EU nezakazovala dovoz výrobků z tulení kůže. Mluvíme o české ekonomice, zejména o průmyslové výrobě a o potenciálním angažmá českých firem zde, kde je ekonomika většinově ve státních rukou. Vláda brzy spustí webovou platformu pro zahraniční investory, kde bude přehled všech tendrů.

Mluvím s místními podnikateli (většinově Dánové), setkávám se jednotlivě s kandidáty na českého honorárního konzula, který by tu mohl pomáhat jak českým turistům v nouzových situacích, tak našim obchodním zájmům. Doprovází mě místní šéf protokolu, který se politickým tématům s úsměvem vyhýbá a grónsky úsporné věty obvykle uvozuje: „jen pro Vaši informaci …“.

Kuchyně je úžasná a místní čerstvé ryby sotva mají jinde ve světě konkurenci. Do thajské restaurace se vám chtít nebude, protože v ní člověk neočekává grónskou stravu a vchod připomíná zadní únikovou cestu z benzínové stanice, ale k realitě současného Nuuku patří skutečnost, že nejpočetnější skupinou cizinců jsou zde Thajci a Filipínci. A protože umí grónské speciality připravit velmi dobře, jejich restaurace za návštěvu stojí. Najdete ji na hlavní třídě, která působí aljašsky. Ve sněhové bouři naprosto.

Místní se vám pochlubí, že tu mají nejen kulturní dům s kinem, moderní bytové domy a architektonicky povedenou univerzitu, ale také golfové hřiště na ledě (hraje se samozřejmě s oranžovým míčkem). Za letištěm brzy otevřou okruh pro testování automobilů v arktických podmínkách, ale říkám jim, že Škoda už se tu osvědčila i bez něho.

V celém městě je pouze pět semaforů a žádné silnice ani železnice nespojují Nuuk se zbytkem země. Jediná cesta z města je letadlem nebo lodí, a tak se do druhého největšího města Sisimiut čtyřicet kilometrů za polárním kruhem vydáváme opět malým vrtulovým letadlem. V hale vás odbaví, ale k letadlu musíte po ploše trefit sami. A jak to správné letadlo mezi třemi stejnými poznáte? Jediným vodítkem jsou záda místních cestujících odbavených před vámi, na které vás stevardka odkáže.

Letíme podél pobřeží na sever a pod námi je vidět zasněžená hornatá krajina protkaná fjordy, které jsou ještě částečně zamrzlé. Pomalu nastává letní období, kdy se po nich přestanou prohánět psí spřežení. Sisimiut je menší než Nuuk, a tudíž také malebnější, obklopený horami, které jsou rájem pro lyžaře a milovníky sněžných skútrů. Tady za polárním kruhem mohou lidé chovat pouze jedno psí plemeno – tzv. grónského psa, který tráví celý rok venku, umí spřežení nasměrovat domů i za silné sněhové bouře a nezapře v sobě vlčí geny. Je viditelně „tažný“ spíše než „chovný“. O tom se přesvědčíte během noci, kdy všudypřítomné bílé ticho okolní krajiny přerušuje psí vytí a napínané řetězy. Starosta říká, že jakkoli jsou psí boudy většinově za městem (a opravdu to vypadá jako psí čtvrť), majitelům psů nelze nakazovat, aby je tam drželi, takže řada z nich je přes noc uvazuje u domu.

V Arktickém technologickém centru, kde působí i český vědec, je hlavním tématem globální oteplování a ubývání permafrostu. Stavitelé místních domů mohli kdysi spoléhat na stálé promrzlé podloží, ale dnes se některé domy bortí. Řešení vidí v nových technologiích. Diskutovaný fenomén globálního oteplování si však pochvalují místní rybáři, protože v sítích přivážejí hojný počet druhů, které tu údajně nikdy nebyly: tresky, makrely a tuňáci.

Mají tu moderní kulturní dům, kde české umění dobře znají (byla zde v r. 2008 výstava kreseb M. Velíška), rádi by promítali české pohádky a uspořádali nějakou další výstavu. Také ředitel Grónské školy mineralogie a nerostných zdrojů má zájem o spolupráci s obdobnou českou školou a o hostující učitele. Starosta dodává, že by Sisimiut stál o české partnerské město.

Zážitkem je návštěva střední školy. Ve třídě samozřejmě nechybí na zdi připoutaný kajak a ve vitrínách vyřezávané figurky z rybích kostí a paroží zvané tupilak, které se žáky vyřezává místní učitel „dílen“. Grónští žáci neomylně ukazují, kde na mapě leží Sisimiut, ale s Prahou je to horší. Paní učitelky si stěžují, že grónští žáci jsou stydliví, ale soudě dle dospělých se to časem změní. Všichni jsou tu nesmírně usměvaví a přátelští, mluví dobrou angličtinou, a mají zájem se něco o České republice dozvědět. V deset hodin večer, kdy je v tomto ročním období slunce ještě vysoko, spatříte většinu místních dětí na ulici, na bikrosových kolech.

Grónsko patří díky svým přírodním scenériím mezi nejkrásnější země světa. Zaslouží si pozornost a zájem českých cestovatelů – a při exportním rozhlížení se mimo Evropu – i podnikatelů.