Koláče pro všechny a bez práce

Mainstreamová levice současného západního světa lapá po dechu. Ačkoli je velkou finanční krizi posledních let snadné převyprávět jako selhání kapitalismu, voliči se k levici neobrátili. Jednou z myšlenek, která má přinést levici vzpruhu, je univerzální zaručený příjem, známý pod anglickou zkratkou UBI (universal basic income). V době, která nepřeje velkým, transformačním projektům, je to jeden z mála velkých projektů, který se skutečně hýbe. Má starou a politicky ekumenickou historii.

Můžeme ji měřit už od Thomase Mora ze 16. století anebo, máme-li zůstat blíž současnosti, od roku 1970, kdy americký prezident Nixon určitou formu UBI předložil Kongresu a ten ji málem schválil. Dnes se z pracoven akademiků a deklarací aktivistů přenesl na reálnou politickou půdu švýcarského referenda a finského experimentu, který má začít příští rok.

Ne každá snaha redistribuovat víc peněz od bohatých k chudým se kvalifikuje jako UBI. O něm můžeme mluvit jen tehdy, když jde o částku nárokovou, ničím nepodmíněnou, která má stávající systém sociálních dávek nahradit. Je ti, řekněme, jednadvacet a máš občanství? Odteď budeš pravidelně dostávat určitou měsíční částku a jedinou povinnost, kterou musíš splnit, je mít bankovní účet. Žádné chození na Úřad práce, žádné shánění razítek potvrzujících, že tě zaměstnavatel odmítl, žádné veřejně prospěšné práce, žádné prokazování majetku.

Různí zastánci UBI se k té myšlence propracovávají z různých stran. Levicově naladěný člověk vidí bohatství, jež kapitalismus produkuje, všechny paláce a jachty a říká: Nebylo by krásné a správné, aby společnost, která na to má, zaručila každému finanční minimum nezbytné k životu? Pravicově naladěný člověk vidí monstrum dávkového systému s jeho aparátem sociálních pracovníků a perverzními pastmi chudoby a říká: Nebylo by to krásné, kdybychom celý ten neefektivní systém nahradili neutrálním mechanismem?Většina lidí dlouhá léta odpovídala stejně jako Švýcaři minulý týden v referendu – ne. V posledních letech ale přibyl nový spojenec: roboti. Kreativní destrukce kapitalistické ekonomiky odjakživa ničila celé profese. Ale když automobil připravil o práci vozky a kočí, bylo si snadné představit, že vznikne potřeba řidičů a mechaniků. Masová výroba vytvářela pracovní místa, pro něž většinou nebylo tak obtížné se kvalifikovat.

Dnes je to možná jiné. Nové technologie rozevírají na pracovním trhu nůžky mezi lidmi s vysokou inteligencí a špičkovým vzděláním a těmi ostatními. A už nemluvíme jen o manuálně pracujících, ale i o řadě míst v sektoru služeb. Internetové inovace zasadily těžké údery knihkupcům a dalším kamenným obchodům, cestovním kancelářím, hotelům, taxislužbám. Boj za jeden z tradičních odborářských a levicových cílů, vyšší minimální mzdu, je pro méně kvalifikované pracující naprosto vražedný. Technologie pro plně automatizovanou restauraci McDonald’s už existuje. Čím blíž bude minimální mzda patnácti dolarům za hodinu, jak to chce americký prezidentský kandidát Bernie Sanders, tím víc se McDonald’s vyplatí.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde