Připadal jsem si jako šmírák, říká advokát k odposlechům Nagyové
Nahrávky intimností u soudu
NOVÉ
Prolomení ústavního práva na ochranu osobnosti a nebývalý zásah do soukromí představuje opětovné zveřejnění soukromé komunikace mezi Janou Nečasovou (dříve Nagyovou) a expremiérem Petrem Nečasem, míní odborníci. Policejní odposlechy jsou podle nich nadužívány, citlivé údaje z odposlechů by se neměly vůbec dostat na veřejnost. V kauze Nagyová je podle obhájce Eduarda Bruny navíc ve hře nedávný nález Ústavního soudu, který by mohl odposlechy coby klíčové důkazy znehodnotit.
„Odposlechy samy o sobě jsou narušením ústavního práva na ochranu osobnosti. O tom není pochyb. Poslouchat to mi bylo lidsky nepříjemné a připadal jsem si jako šmírák. Nerozuměl jsem tomu, proč tyto intimity paní soudkyně vůbec pouštěla. Přišlo mi to zbytečné, kromě intimit v odposleších nebylo nic,“ řekl deníku ECHO24.cz advokát Tomáš Sokol, který v tzv. zpravodajské větvi kauzy Nagyová zastupuje bývalého ředitele Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka.
„Šlo o delikátní záležitost. Nakonec to ale nějaký význam mělo, protože soudkyně komunikací z odposlechů argumentovala v odůvodnění rozsudku,“ pokračoval Sokol. Podle osvobozujícího verdiktu, který soudkyně Helena Králová vynesla minulý týden, neměla Jana Nečasová, obžalovaná ze zneužití vojenského zpravodajství, motiv nechat expremiérovu manželku Radku sledovat. Z odposlouchávaných hovorů je podle rozsudku patrné, že se Nečas chtěl rozvést.
Spolu s Nečasovou soud osvobodil i další obžalované ze zneužití Vojenského zpravodajství – tři bývalé zpravodajce Milana Kovandu, Ondreje Páleníka a Jana Pohůnka. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce Rostislav Bajger z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se na místě odvolal. Přehrání dalších odposlechů Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nařídil na základě požadavku obžaloby odvolací senát.
Šíření odposlechů ve veřejném zájmu
Za problematické advokát Sokol také považuje případné šíření přepisů policejních odposlechů médii. „Obecně souhlasím s tím, že dochází k jejich nadužívání. V řadě případů jsou pořízeny zbytečně. Když už jsou odposlechy pro účely trestního řízení se souhlasem soudu na světě, neměly by být ale za žádných okolností šířeny dále sdělovacími prostředky. Jde o problém mediálně sledovaných případů,“ uvedl dále Sokol.
Ohradit se proti šíření citlivých informací z odposlechů je podle Sokola spíše předem prohnaný boj. „Bránit se žalobou na ochranu osobnosti je možné, podle mé prognózy ale s velmi nejistým výsledkem. Zcela jistě by druhá strana přišla s protiargumentem, že odposlech byl zveřejněn v zájmu veřejnosti, aby byla informována,“ dodal advokát, podle kterého se na veřejný zájem úspěšně poukazovalo v řadě obdobných případů.
Proti úniků informací ze soudní síně se před dvěma lety, kdy se na veřejnost dostaly první odposlechy v kauze Nagyová, postavil i Úřad pro ochranu osobních údajů. Tehdy vyzval média, aby se od šíření odposlechů distancovala. Oproti případu exministryně Vlasty Parkanové, které kvůli zveřejnění části svého spisu v kauze CASA udělil několikatisícovou pokutu, už ale dál nejednal. Na aktuální dotazy deníku ECHO24.cz úřad nereagoval.
Zvrátí kauzu Nagyové nález Ústavního soudu?
Sám obhájce Nečasové Eduard Bruna zatím o žalobě na ochranu osobnosti, která by mohla jeho klientce přinést odškodné i omluvu, neuvažuje. S Nečasovou se prý prolomení ochrany osobnosti během svých debat nedotkli. Bruna však nevyloučil, že se v souvislosti s odposlechy obrátí na Ústavní soud v důsledku jeho nedávného nálezu.
„Nález Ústavního soudu sice neplatí zpětně, s protiústavně získanými odposlechy by ale nemělo být dále pracováno, jak tomu bylo během posledních soudních líčení. Neměly by být používány po daném datu. V tomto ohledu mi však klientka zatím nedala žádné instrukce,“ uvedl deníku ECHO24.cz obhájce Eduard Bruna. Podle nálezu ÚS musí státní zástupci mimo jiné při žádosti o povolení nasazení odposlechu žádat místně příslušné soudce, kde mělo dojít k trestnému činu. To nebylo v kauze Nagyové a v řadě dalších případů dodrženo.
Odpovědnost za odposlechy? Vyšetřovatel, státní zástupce i soudce
Výrazný nárůst nasazování odposlechů potvrzují i statistiky ministerstva vnitra. Zatímco v roce 2009 bylo odposloucháváno okolo 4500 telefonních linek (2700 osob), podle posledních dostupných dat za rok 2014 to bylo už 7500 telefonů (4500 osob). Podle trestního řádu se přitom má jednat až o poslední prostředek, kterého policie během vyšetřování využije, když už nemá žádné jiné. Měla by také pravidelně vyhodnocovat, zda důvody pro odposlouchávání nadále trvají.
„Nabyl jsem podezření, že odposlechy nejsou zneužívány, ale nadužívány. Odposlechy nejsou tím posledním prostředkem, zejména některé útvary po něm sahají jako po prostředku prvním. Rozhodí se širokospektrální odposlech a ono se z toho třeba něco vytáhne, splete a zkonstruuje. Samozřejmě je to špatně,“ komentoval deníku ECHO24.cz poslanec za TOP 09 a předseda stálé komise pro kontrolu použití odposlechu při Poslanecké sněmovně Daniel Korte.
Více zde: Seriál ze Strakovky a jeho pobavení diváci
„Policista je hodnocen podle toho, kolik vyřídí spisů. Stejně tak státní zástupce, kterému spis poté předá. Státní zástupce by měl být tou nezávislou osobou, která dozoruje vyšetřování a tedy dohlíží na to, zdali se jedná férovým způsobem i s obviněným a obžalovaným. Pak je tu soudce, na němž leží největší odpovědnost. Soudce by měl opravdu vážit, jestli důvody jsou natolik přesvědčivé, aby příkaz vydal, nebo zamítl. A tady je ta slabina, protože vidíme, že zejména některé útvary měly své vybrané státní zástupce, kteří měly vybrané své soudce, kteří ochotně a rádi podepisovali příkazy k odposlechům,“ doplnil poslanec Korte.
Citlivé údaje, které však s případem nesouvisí, by přitom vyšetřovatelé měli podle zákona o policii filtrovat už během pořizování odposlechů. „O tom, co se zanese do vyšetřovacího spisu rozhoduje detektiv. Samozřejmě informace, které do spisu zanese a které naopak ne, mohou podezřelému či obviněnému uškodit,“ doplnil poslanec Korte. Poté, co se informace objeví ve vyšetřovacím spisu, nelze podle policejního prezídia „do výstupů nikterak zasahovat, tedy nelze informace odstraňovat, či se záznamem manipulovat“.
Kauza Vojenského zpravodajství vedla před třemi lety k pádu Nečasovy vlády. Poslanec Marek Benda (ODS) po zprošťujícím verdiktu uvedl, že by ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce měli s Bajgerem a jeho šéfem Ivo Ištvanem zahájit kárné řízení. Ištvan na rozsudek reagoval tak, že je pro něj důležitější názor odvolacího soudu, který dal dříve obžalobě za pravdu.
Podle obžaloby nechala šéfka Nečasova kabinetu Nagyová v roce 2012 nezákonně sledovat Radku Nečasovou vojenskými zpravodajci, a to z osobních důvodů. Chtěla tím podle Bajgera uspíšit jeho rozvod. Obvodní soud v kauze poprvé rozhodoval v roce 2014, kdy Nečasové uložil trestním příkazem roční podmíněný trest, Pohůnkovo stíhání zastavil a případ Kovandy a Páleníka předal ministerstvu obrany.
Pražský městský soud však už tehdy Králové případ zpravodajců vrátil. Nagyová i státní zástupce navíc podali odpor, takže se muselo konat hlavní líčení. Loni v květnu pak soudkyně ohledně všech obžalovaných dospěla k závěru, že se trestný čin nestal. Žalobci se ale úspěšně odvolali, a proto se minulý týden konalo nové hlavní líčení.
