Soud nařídil Googlu mazat staré informace. Žádat budou i Češi.

Španěl, který v úterý dosáhl u Soudního dvora Evropské unie průlomového rozsudku, šel do svého sporu kvůli dvěma malým článečkům z roku 1998.  Jméno Maria Costeji Gonzálese, jenž si nyní vymohl „právo být zapomenut“, se od úterního verdiktu objevilo v tisících textech po celém světě, které znovu informovaly o tom, co už bylo dávno zapomenuto. Pustí se i české soudy do boje s internetovými mlýny?

Jakmile někdo do internetového vyhledávače zadal jméno Mario Costeja Gonzáles, vypadl odkaz na dvě krátké zmínky ze španělských  novin La Vanguardia, které před šestnácti lety informovaly o tom, že Costejův dům byl zabaven v dražbě. Právě na to si Španěl stěžoval, protože už dávno nikomu nic nedluží a nechce tedy, aby texty na Googlu dnes poškozovaly jeho jméno.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) mu dal za pravdu a nařídil americké firmě, aby odkazy odstranila. Google se proti tomuto rozhodnutí podle očekávání odvolal.

Bude to drahé

„Jde o průlomový rozsudek, otázkou je jeho vymahatelnost,“ míní pražský advokát Jan Varga. Právník nicméně s třemi svými klienty zároveň zvažuje, že se na největšího světového internetového vyhledávače obrátí s podobnou žádostí jako Španěl Costeja. Varga totiž zastupuje trojici mužů, kteří letos v únoru vysoudili odškodné ve výši několika set tisíc korun za to, že téměř dva roky strávili ve vazbě kvůli obvinění z loupeže a pak se ukázalo, že zločin spáchal někdo úplně jiný. Dodnes ale na internetu visí zprávy pojednávající o těchto mužích jako o pachatelích.

Na vymazání odkazů by tedy teoreticky měli mít mnohem větší právo, než zmíněný Španěl. Ten kdysi peníze skutečně dlužil, jenže evropští soudci v odůvodnění verdiktu uvedli, že „i zpracování přesných údajů, které bylo původně v souladu se zákonem, se časem může stát neslučitelným s touto směrnicí, pokud se s ohledem na veškeré okolnosti daného případu zdají tyto údaje nepřiměřené, nebo již nepodstatné .“

„Největší problém vidím v tom, zda bude Google ochoten reagovat na žádosti občanů České republiky,“ připouští právník. Cesta k případnému „zapomenutí“ na síti podle něj bude složitá a v případě soudního sporu i poměrně nákladná.

Advokát Josef Lžičař by považoval rozhodnutí SDEU za správné, pokud by internet odkazoval na nepravdivé údaje. „Ale jestliže jde o skutečnost, která se stala, nevidím důvod, proč by neměla být uváděna,“ míní právník. Výjimku by podle něj měly představovat třeba informace z intimního života. „Jednou jsem u soudu zastupoval veřejně známou osobu, ve spise stálo, že trpěla pohlavní chorobou a ven se to naštěstí nedostalo. Ale pokud někdo dlužil peníze, to je jiná věc,“  dodává Lžičař. Právo na šíření informací by podle něj mělo v takovém případě stát výš než právo na ochranu osobnosti.

Absurdita roku

Podle oslovených právníků ale úterní verdikt mohou i čeští soudci nyní považovat za jakýsi precedent, vodítko, podle nějž se budou ve svém rozhodování v podobných případech řídit.

Google už může začít s náborem armády právních expertů, protože obrovský příval žádostí o vymazání údajů určitě přijde. „V případě nositelů práv k hudbě a filmům jsou to po celém světě sta tisíce žádostí o vymazání měsíčně a Google je nestačí vyřizovat,“ upozorňuje Daniel Dočekal ze serveru Lupa.cz.

Jenže i když firma odstraní odkaz, na který si někdo stěžuje, okamžitě může někdo další na internet postavit jinou „ceduli“, jež znovu říká to, co už bylo vymazáno. Účinnějším řešením by podle experta mohlo být nařízení soudu, aby zpravodajský server, který před časem například informoval v desítkách článků o tom, že někdo se dostal do vazby kvůli podezření z vraždy či korupce, vydal v případě osvobození podezřelého stejné množství textů o tom, že zmíněný podezřelý je nevinen. „Že to vypadá nereálně? Ano, vždyť rozhodnutí evropského soudu je typickou 'absurditou roku',“ míní Daniel Dočekal.