Tunel aneb stručné srovnání Trumpa s Hitlerem

Čtu životopis německého evangelického kněze a teologa Dietricha Bonhoeffera od Erica Mataxase. Je tu dobře popsán Hitlerův postupný nástup k moci, krok po kroku, a to jak na čím dál tím větší drzost nacistů reagovala, či spíše nereagovala německá společnost. Jasně tu vysvítá, že pro diktátora (i budoucího) není problém porušovat zákony a vysmívat se lidem do tváře, pokud má klíčové pozice (ministři, soudci, armáda) bezpečně obsazeny „svými lidmi.“

Donald Trump není diktátor, ani jím nebude. Přesto není možné přehlédnout, že má s německým egomaniakem něco společného.

Podobné je už to, že oba, D. T. i A. H., jsou televizní šašci. S tím rozdílem, že Hitler neměl k dispozici televizi.

Noam Chomsky tvrdí, že A. H. měl na rozdíl od D. T. ideologii (D. T. prý zná jedinou ideu – a tou je on sám), ale domnívám se, ani A.H. neměl žádné přesvědčení. Používal prostě vše, co se mu hodilo do krámu. Antisemitismus se mu hodil hned ze dvou důvodů: potřeboval Židy okrást, aby mohl financovat svůj projekt Třetí říše, a potřeboval dát lidu společného nepřítele. I jeho proklamovaná láska k německému lidu vzala za své v okamžiku, kdy Němci přestali plnit jeho představy o světovládě. Hitlerovou jedinou konzistentní, dohledatelnou ideologií bylo (stejně jako u Trumpa) jeho zakomplexované, soutěživé, megalomanské já.

Velký rozdíl je v tom, že Německo na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století nemělo na rozdíl od Spojených států téměř žádnou pozitivní zkušenost s demokracií. Krátce trvající německá Výmarská republika nepřišla jako volba, ale byla Němcům zvenku nadiktována vítěznými mocnostmi po porážce v První světové válce. Němci si s osobou vládce (císaře) spojovali dobré a hrdé předválečné časy, zatímco demokracie pro ně představovala úpadek, hlad, ztrátu území a samostatné armády a celé to ponížení, které následovalo po Versaillské dohodě (1919). Toto ponížení hrálo při podpoře Hitlerova projektu největší roli. Němci toužili po vůdci, kterého ztratili. Američané nikdy žádného vůdce neměli; znají jen demokracii.

Podobná je ale frustrace „obyčejných, pracujících lidí,“ které dokážou populisté tak dobře využít. Trumpovi přívrženci mluví se slzou v oku o „zapomenutých Američanech ve Wisconsinu (Alabamě, Minnesotě atd.)“ stejně jako se nacisté dojímali nad německým lidem (Volk).

D.T. podobně jako A. H. slibuje těmto malým lidem práci. Ale zatímco A. H. mohl v roce 1933 opravdu pro německé dělníky vytvořit pracovní příležitosti, D. T. v roce 2016 průkazně lže. Nemůže vrátit práci dělníkům z toho prostého důvodu, že žádná práce pro ně už není. Neukradli ji jen dělníci v Číně nebo Bangladéši, ale hlavně roboti. A pokud by i existoval způsob, jak lidi smysluplně zaměstnat, například v drobném zemědělství, tato pracovní místa nemohou obstát ve světě, kde jsou ekonomické podmínky agresivně diktovány korporacemi jako je Monsanto (Bayer), ExxonMobil nebo Trump Organisation.

Podobně jako svého času nacisté, i D. T. a lidé, kterými se obklopil, používají ke svému prospěchu šíření falešných poplašných zpráv, zasévání chaosu a rozkolu. D. T. se také podobně jako A. H. obklopuje lidmi, kteří nemají s politikou zkušenost, zato v ní bezpochyby naleznou osobní prospěch. I když je třeba říci, že Hitlerova nejbližší parta byla o pár tříd níž než Trumpův kabinet. Byli to v podstatě drobní zločinci. Trumpovi manažeři korporací a bank se pohybují na zcela jiné úrovni.

Třetí říše byla jeden velký tunel a to, co se připravuje v Americe, vypadá podobně, ale na jiné úrovni, pokrok je pokrok. Není už třeba si osobně špinit ruce. Zástupci korporací a finančních skupin, které se svým vlivem představují největší hrozbu nejen demokratickému systému, ale i lidskému druhu a planetě Zemi jako hostitelce života, převezmou v lednu zcela nepokrytě moc. Budou mít nejméně 4 roky na to, aby zlikvidovali poslední záchranné brzdy systému, který mohli občané využít ke své ochraně.

Nejen ekologům je jasné, že současný stav věcí je neudržitelný. Svět, jak ho známe, zkolabuje ve válkách a přírodních katastrofách. Ale ještě předtím si jedna skupina lidí pořádně namastí kapsu. Tato skupina dravců, která se s pomocí populistické ideologie dere k moci, anebo už u ní je, nám doslova usiluje o život. Jejich druh na rozdíl od nás přežije – v luxusních bunkrech, kde mají už zajištěná místa.

Pravda není pohodlná, ani příjemná, ale je opravdu nejvyšší čas se probudit. A přestat – až do každodenních maličkostí – hrát jejich hru.