Mrtví pejsci a špatné humory

Internetové veletoče předsedy KDU-ČSL Bělobrádka dokazují dvě věci: část politiků (a nejen těch českých) by na sociální sítě měla mít přístup jen pod dohledem pověřené osoby. Ale zároveň i to, že sebevětší ostuda na síti nemá obvykle na reálnou politiku velký vliv.

Nejdříve krátce k Bělobrádkově veterinárně-společenské kauze, která včera ovládla prostor na českém Facebooku. Publicistka Týdeníku Echo a praktikující katolička Lucie Sulovská na svém osobním profilu zveřejnila status o smrti rodinného psa. Čtyřicetiletý předseda parlamentní strany si ve svém itineráři našel dostatek času, aby – řečeno jazykem sociálních sítí – mladou ženu potrollil. Online trolling však, jako každá jiná činnost, vyžaduje určité dovednosti a předpoklady, konkrétně smysl pro humor, osvojení ironického jazyka sociálních sítí a nadhled.

Mistrovským a zatím asi nepřekonaným počinem na tomto poli byl před dvěma lety brilantní trolling Jiřího Vyvadila, obskurního „velitele“ odpůrců průjezdu amerického vojenského konvoje. Skupina lidí kolem režiséra Robina Kvapila a publicisty Jaroslava Cermana tehdy po celý víkend školila naprosto zmateného velitele blokádníků a bavila tím celý internet. Oproti tomu Bělobrádkův pokus o internetové humory, kdy Sulovské napsal, že její pes neumřel, ale chcípnul a že „lidské“ umírání přisuzují zvířatům jenom degenerovaní městští ekolevičáci, působil oním trapným dojmem, jako když malé dítě vypráví sprostý vtip, který nechápe, a ještě poplete pointu. Bizarní navíc je, že samotná Lucie Sulovská se coby blogerka a publicistka pohybuje v českém veřejném prostoru již nějakou dobu a rozhodně zde nikdy nevystupovala z progresivistických nebo neolevicových pozic, právě naopak.

Legrace však nakonec byla, ale na účet pana předsedy. Internet začal okamžitě chrlit memy a remixy, na nichž šéf křesťanských demokratů například sděluje princezně Daenerys, že jeden z jejích draků v předposledním díle Hry o trůny nezemřel, ale chcípnul. Poté, co se Bělobrádkovi už smála polovina českých sociálních sítí, v KDU-ČSL zatáhli za brzdy krizové komunikace a na Facebooku strany se objevila fotka, na níž předseda s kajícným, doslova psím výrazem slibuje, že už nebude provozovat humor na internetech.

Celá „kauza“ pěkně demonstruje dvojsečnou povahu sociálních sítí: je to ideální nástroj komunikace s voliči, ale pokud si politik neosvojí specifický jazykový a obecně komunikační kód nových médií, může se bleskově znemožnit. Na druhou stranu je pozoruhodné, že podobné kiksy mají sice explozivní a lavinovitý průběh, ale zároveň extrémně krátkou trvanlivost a ve výsledku malý reálný dopad. Své o tom jistě ví třeba Bělobrádkův parlamentní kolega Tomio Okamura, kterého trollové a vtipálci ostřelují prakticky od vstupu do politiky. Jeho preference přitom pomalu, ale evidentně rostou. Na to, že na českém Facebooku v úterý na konci srpna chcípnul pes, se zapomene do příštího týdne. Lidé, kteří sdíleli koláže a vtipy s Bělobrádkovou odpovědí Lucii Sulovské, k voličům jeho strany stejně nikdy nepatřili. A ti, kdo KDU volí, o jeho faux pas dost možná ani neslyšeli. Opět se tak potvrzuje, že sociální sítě, patrně nejskloňovanější fenomén dneška, jsou pro politické strany sice nepostradatelné, ale zároveň není radno dění na nich příliš přeceňovat.