O školních bufetech mají rozhodovat školské rady, ne úředníci

Skupina ministerských úředníků a externích výživových poradců se rozhodla konat dobro. Ve školních bufetech se nově nesmí prodávat chleba s máslem. Protože, když se prý nepřidá plátek rajčete, je chleba s máslem škodlivý.

Ale vadí třeba i med. Přesvědčovala mě o tom nedávno v televizi jedna z výživových poradkyň, která se prolobováním tzv. pamlskové vyhlášky chlubí dokonce na wikipedii. Teď nabízí poradenství školám, hádám, že nebude bezplatné. Mě jen mrzí, že jsem o přínosu a škodlivosti medu nemohla s paní diskutovat déle.

Ale vážně. Potřebu lepšího stravování našich dětí lze zpochybňovat jen těžko. Proto vítám snahy zlepšovat práci kuchařek ve školních jídelnách a ozdravovat stravu, kterou nabízejí. Pamlskovou vyhlášku ale nevítám. Za prvé je zbytečná. Ministerstvo jejím vydáním reagovalo na dikci zákona, který ale paradoxně mluví především o zákazu reklamy. Těžko se proto zbavit dojmu, že situace jen využili úředníci, kteří rádi regulují a určují pravidla našich životů. Za druhé je vyhláška nespravedlivá. Studenti čtyřletých gymnázií, kde běžně fungují odpolední školní bufety, si vymohli výjimku. Smůlu mají ovšem jejich vrstevníci na gymnáziích šestiletých a osmiletých. Za třetí je vyhláška pokrytecká. Autoři vyhlášky se tváří, jak moc myslí na zdraví dětí, v praxi ale studenty vyženou do okolních večerek a samoobsluh, kde si místo namazaných baget a loupáků nakoupí mnohem horší sortiment. Za čtvrté je vyhláška nesmyslná a připomíná šikanu. Stačí si přečíst, co podle úředníků do zdravé stravy spadá a co nikoliv. A vnímat, jak moc si neuvědomují individuální potřeby dětí.

Úředníci navíc pod tlakem slibují postupnou revizi vyhlášky. Co z toho si má vybrat zodpovědný ředitel školy, který musí myslet dopředu, shánět provozovatele poměrně nevýdělečného obchodu a chránit sebe i školu před sankcemi?

Hlavně mi ale vadí, že stát opět šlape po zodpovědnosti rodičů dětí a ředitelů škol. Kdo jiný zná lépe podmínky v konkrétní škole? A kdo lépe umí posoudit, zda má školní bufet ve škole své místo, anebo nemá? Nabízí se jednoduché řešení. Zakažme reklamu a prodej ve školách a umožněme školským radám přijmout z takového ustanovení výjimku. Ve školských radách přece sedí zástupci školy i rodiče a ti nejlépe vědí, jestli odpolední prodej chlebíčků se šunkou mládež ohrozí či nikoliv. A nemusí jít mimochodem jen o jídlo, ale třeba také o papírové kapesníky.