Ve 14 letech jsme úplně jiní lidé než v 77, zjistil unikátní výzkum
Historicky nejdelší výzkum osobnosti
NOVÉ
1
Mezi psychology panuje přesvědčení, že ačkoli se naše tělo v čase velmi mění, naše osobnost zůstává stabilní a základní osobnostní charakteristiky zůstávají po celý život stejné. Britské výzkumníky proto překvapil výsledek jejich dlouholetého výzkumu, který začal v roce 1950 a skončil až v roce 2012. Historicky nejdelší výzkum osobnosti ukázal, že se lidé mění, a to dost zásadně, upozorňuje Britská psychologická společnost.
Představte si, že je vám 77 let a jdete na setkání se spolužáky ze střední školy, které jste od školy neviděli. Všichni vypadají samozřejmě jinak, ale jsou to i uvnitř zcela jiní lidé? Kratší výzkumy do této doby tvrdily spíše opak. V období od dospívání do středního věku či v období od středního věku do stáří nevykazují lidé zvlášť velké výkyvy. Při delším testování však jsou výsledky zcela jiné.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Britští výzkumníci testovali 14leté žáky skotských základních škol v roce 1949-1950, a ty samé lidi oslovila o 63 let později v roce 2012. Výsledky pak byly nedávno uveřejněny v odborném časopise Psychology and Aging. Žáci se nejdříve podrobili různým vědomostním a dalším testům, učitele pak výzkumníci požádali, aby své žáky ohodnotili v šesti bodech – sebevědomí, emoční stabilita, vytrvalost, svědomitost, touha se učit, originalita. To mělo vše ukazovat na společnou vlastnost – spolehlivost.
Po více než šedesáti letech se týmu výzkumníků podařilo dohledat 635 z 1208 lidí, kteří se účastnili prvního testu. Druhého testování se rozhodlo účastnit 174 z nich. Výzkumníci požádali 77leté respondenty, aby se sami ohodnotili ve stejných bodech jako před lety jejich učitelé. Ve stejných bodech je pak ohodnotili i blízcí příbuzní nebo přátelé. Součástí zkoumání byly také vědomostní testy a další vyšetření.
Výzkumníci pak byli překvapeni, že v žádném bodě nedošlo k významnější statistické shodě. „Naše hypotéza předpokládala, že najdeme důkaz osobnostní stability v rámci dlouhého časového úseku 63 let, ale naše srovnání hypotézu nepotvrdily,“ uvedli britští výzkumníci. Čím delší časový odstup, tím menší shoda, zjistili.
Vědci to vysvětlují tím, že v době dospívání prochází lidé velkými změnami, ve stáří pak také dochází k velkým změnám v osobnosti. Výsledky tak odpovídají tomu, že respondenti prošli oběma fázemi velkých změn.
Bylo by ale mylné se domnívat, že se celá naše osobnost zcela v průběhu let změní. Jde o natolik komplexní disciplínu, která zkoumá vzorce chování, emoce, rozhodování, ale i třeba sklony k neuroticismu. Studium osobnosti se za ta léta také změnilo, vědci k němu přistupují nyní jinak než před šedesáti lety.
