Proč se umírá na ebolu? Nejsou gumové rukavice

V Libérii jsou čisté gumové rukavice téměř stejně vzácné jako samotní lékaři. Pro nedostatek základních zdravotnických pomůcek se často nakazí i ošetřující zdravotníci, kteří by se jinak mohli epidemii vyhnout. Napříč zemí se proto zavírají celé nemocnice a neléčí se ani další choroby, jež ve výsledku mohou usmrtit více lidí než epidemie eboly, informuje Wall Street Journal.

Doktor Melvin Korkor kvůli nedostatku gumových rukavic používal při kontaktu s pacienty igelitové sáčky na rukou. Zaměstnanci jeho nemocnice však nedodržovali ani taková opatření. Když za nimi přišla žena se stížností na bolesti hlavy, ošetřovali ji zdravotníci holýma rukama. Až později zjistili, že žena měla ebolu. Pár týdnů nato zemřelo všech pět zdravotních sester a laboratorní pracovnice, které o nakaženou pečovaly.

Podle údajů liberijského ministerstva zdravotnictví zemřelo v zemi na ebolu už 36 zdravotních pracovníků. 

Sám doktor se později nakazil ebolou také. Po pěti dnech na karanténě, kde viděl umírat další zdravotníky, se z nemoci vyléčil. Jeho nemocnice však zůstala zavřená. Stejně jako další zdravotnická centra v Libérii, Sierra Leone i Guineji.

Podle údajů liberijského ministerstva zdravotnictví zemřelo v zemi na ebolu už 36 zdravotních pracovníků. Mnoho z nich se však vůbec nemuselo nakazit, kdyby mělo k dispozici základní lékařské vybavení, především jednorázové gumové rukavice, shodují se ostatní zdravotníci. Další, kteří se nakazili a posléze vyléčili, jsou traumatizováni a těžko se k práci vracejí. Napříč zemí se proto zavírají celé nemocnice. A obyvatelé už to začínají pociťovat. 

Mezitím totiž nemá kdo léčit další smrtelné choroby. Ve výsledku by tak nákazy jako tyfus nebo úplavice mohly v západní Africe zabít více lidí než epidemie eboly. V letní sezóně navíc hrozí víc než kdy jindy nákaza malárií, nebezpečné jsou i meningitida, spalničky nebo obrna.

Libérie měla ještě před vypuknutím epidemie s 51 lékaři na čtyři miliony obyvatel druhý nejnižší počet doktorů na jednoho člověka z celé zeměkoule. 

Nemocnice stávkují, dokud jim vláda neposkytne lepší podmínky. Požadují gumové rukavice, bezpečnostní brýle a pláště, životní pojištění a pětinásobek současného platu za svou rizikovou práci. Vláda slíbila, že na tyto požadavky přistoupí, v mezičase však může přijít o život mnoho lidí.

Čtěte také: Lékaři se bojí eboly. Nemocnice zavírají, lidé umírají v ulicích

Například klinika ve liberijském městě Dolo zavřela minulý měsíc poté, co jí došly zásoby gumových rukavic a nechala své pracovníky rozhodnout, zda chtějí léčit pacienty s ebolou holýma rukama, nebo chtějí odejít. Od té doby v oblasti zemřelo na ebolu již 37 lidí.

„Sedíme v jedné z největších gumovníkových plantáží na světě a lidé zde umírají, protože nemáme rukavice,“ říká lékař Keraulah.

S chybějícím materiálem pro léčbu nemocí se potýká celá země. Liberijská vláda se za nedostatečné dodávání zdravotnického materiálu odvolává na občanskou válku. Ta v zemi skončila již před jedenácti lety, ale zanechala za sebou prázdnou státní pokladu a zničené nemocnice. Zásobám však brání i někteří zákonodárci, kteří v epidemii eboly vidí zástěrku pro získání víc peněz od státu. Jiní viní státní sektor, který je podle nich paralyzován korupcí.

Libérie měla ještě před vypuknutím epidemie – s 51 lékaři na čtyři miliony obyvatel – druhý nejnižší počet doktorů na jednoho člověka z celé zeměkoule. Horší už je na tom podle WHO už jen Tanzánie.