Martin Komárek mýlící se a moralizující

Václav Moravec si do svých posledních Otázek pozval tři hosty: Martina Komárka, Petra Pitharta a Jana Přibáně. Znovu otevřel téma „trafik“ a poměrů na Úřadu vlády, související s pádem vlády před dvěma lety. Tedy téma, ve kterém tradičně nedokáže být objektivní, když opakovaně nedává odpovídající prostor napadané protistraně, která se nemůže bránit.

Už poněkolikáté tak mimochodem porušil Kodex České televize, který takové jednání moderátorům neumožňuje. Článek 6 Kodexu ČT „Diskusní pořady a pluralita“ výslovně uvádí: „Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných v diskusi nezastoupených argumentů.“ To se evidentně nestalo.

K meritu věci. Stát musí platit odškodnění tří poslanců ve výši 1,9 miliónu korun za nezákonné stíhání a vazby. Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo a nebýt jeho dohody s poslanci, mohla být tato škoda několikanásobně větší. To je první hmatatelný výsledek soudu v kauze, která v očekávání mediálně avizované gigantické stomilionové korupce sesadila pravicovou vládu.

V jednostranně vedené debatě se zejména Jan Přibáň a Petr Pithart pozastavovali nikoli nad zjevným lapsem státních zástupců a jejich odpovědností, ale nad rozhodnutím Nejvyššího soudu, který stíhání poslanců zastavil. To je ovšem jen akademická disputace, vyjadřující pouze osobní preference. Pokud žijeme v právním státě, kterým se často ohánějí strážci morálky, je polemika s rozhodnutím nezávislého soudu nepatřičná. Někdy odráží přání těch, kteří by nejraději viděli část politické scény – a zejména názorových oponentů – za mřížemi. Bez ohledu na relevantní důkazy. Ostatně kauza „trafik“ je sama o sobě natolik problematická, protože by se musela týkat trestního stíhání desítek či stovek podobných případů, že snad ani nelze uvěřit, že byla myšlena vážně.

Hvězdou pořadu se však stal poslanec Martin Komárek. Ten mimochodem přiznal, že se mýlil, když ještě jako nezávislý komentátor popisoval Andreje Babiše jako „bohatce se špinavýma rukama“, stojícího v čele Grossových lobbistů. Babiš je dnes podle něho naopak dobroděj, který myslí hlavně na lidi, a je jen dobře, když „bohatci“ jdou přímo do politiky. Až měl divák chvílemi pocit, že jde o najatého baviče, který je placen za zvýšení sledovanosti jinak zcela nezáživného pořadu.

Komárek se nemýlil poprvé ani naposledy. Na jeho příkladu je vidět, jak hluboko klesl politický diskurz za vlády oligarchy Babiše, kterého dnes Komárek nekriticky adoruje. Vadí mu „galanterní“ dárky, jejichž poskytování je zřejmě vrcholem společenské nebezpečnosti (relevantnost obvinění nechť posoudí nezávislý soud), ale miliardové „dárky“ Agrofertu z veřejných peněz jsou v naprostém pořádku. Komárkův přerod z nezávislého komentátora v Babišova čelného agitátora je jedním z největších kýčů české žurnalistiky v polistopadovém období.