Cenu Magnesia Litera ovládly ženy. Knihou roku jsou Točité věty

Cenu Magnesia Litera pro rok 2016 získala Daniela Hodrová za knihu Točité věty. Patnáctý ročník výročních knižních cen nejvíce přál ženám a poezii. Spisovatelky zvítězily v šesti z osmi kategorií. Poezie mimo svou kategorii ovládla i literaturu pro děti a mládež a za báseň považuje svou knihu i Daniela Hodrová. Kosmas cenu čtenářů si odnesla herečka Aňa Geislerová. Do letošního ročníku se přihlásilo celkem 347 knih. Serveru Echo24.cz to sdělili pořadatelé.

Cenu za prózu vyhrála poprvé v historii prvotina. Je jí kniha Do tmy Anny Bolavé (vl. jm. Bohumila Adamová). Autorka do této doby publikovala pouze básnickou sbírku Černý rok.

Vítězka hlavní ceny Daniela Hodrová získala prémii 200 000 Kč. Blanka Jedličková obdržela 30 000 Kč a autor vítězného blogu Tomáš Princ získal 50 000 Kč na vydání blogových zápisků (a v jeho případě také fotografií) knižně.

V kategorii Magnesia Litera 2016 ­ Kniha roku hlasovalo celkem 112 z 284 oslovených lidí z knižní branže (spisovatelé, překladatelé, editoři,literární vědci, novináři, knihovníci a knihkupci). V kategorii Kosmas cena čtenářů hlasovalo 5912 čtenářů, v Kategorii Magnesia blog roku hlasovalo 6888 čtenářů.

Uznávaná literární teoretička, Daniela Hodrová

Magnesia Litera není prvním oceněním, které Hodrová za svou literární tvorbu získala. V roce 2011 se stala laureátkou Státní ceny za literaturu, odborná porota tehdy ocenila jak její román Vyvolávání (2010), tak spisovatelčinu celoživotní tvorbu. O rok později pak Daniela Hodrová za své dílo obdržela Cenu Franze Kafky. Byla také nominována na Cenu Karla Čapka (1996), o Magnesii Literu se ucházel už před 12 lety její román Komedie. K jejím nejznámějším dílům patří romány Podobojí, Kukly a Théta, vydané za začátku 90. let a společně tvořící trilogii s názvem Trýznivé město, Perunův den či pozdější díla Komedie a Citlivé město.

Hodrová se narodila 5. července 1946 v Praze v rodině herce Zdeňka Hodra. V mládí uvažovala o herecké dráze a divadlo ostatně hraje v jejím díle důležitou roli. „Divadlo do mých próz spolu s otcem vstoupilo jako jeden z nejdůležitějších motivů,“ svěřila se spisovatelka, která po studiích jazyků (ruštiny, češtiny, francouzštiny) a srovnávací literatury na Univerzitě Karlově pracovala let jako redaktorka v Odeonu. Od poloviny 70. let působí v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.

Psát začala Hodrová už v mládí, její prvotina, básnická próza Pravonín z roku 1971, ovšem tehdy nevyšla a trvalo dvě dekády, než se její knihy dostaly ke čtenářům. „Byl to prostě fakt, jako křivdu jsem to necítila. Tenhle pocit mi není vlastní. Psaní bylo podstatné a životodárné samo o sobě,“ popsala své pocity Daniela Hodrová, jejíž díla kolovala za normalizace mezi lidmi ve formě samizdatu.

Jejím manželem byl spisovatel, básník, prozaik a překladatel Karel Milota (1937-2002).

Čtěte také: Cenu Knižního klubu získal mladý učitel za příběhy z penzionu