Hra o trůny 4/3: Úvod do zákonitostí septiku
TELEVIZNÍ SERIÁL
RECENZE
1
Ve třetím díle Hry o trůny nebyl žádný zemětřesný moment, který by změnil rovnováhu sil, přeskupil figurky na šachovnici, vymknul dobu z kloubů a tak dále. Král Joffrey už to má za sebou, bastard jeden pazgřivý. Kola pop music se ale musí točit dál a taky se točila. Seriál se vrátil k obvyklém modelu "zatímco" (někde se něco děje, zatímco jinde a jinde...). Ty krátké výjevy, ale tentokrát spojoval společný leitmotiv, hodina tedy nepůsobila roztříštěně. Tím leitmotivem bylo konstatování, že svět.... Jak to říct ohleduplně? No. Že svět je smradlavá žumpa, kde spolu ve tmě na život a na smrt zápasí různé tragické organismy a všechny prohrají. Zvlášť pak ty, jimž se do boje nechce, radši by pro sebe našly tichý koutek a tam v klidu existovaly, nikomu nepřekážely, neubližovaly a tak. Mír? To by nešlo. Aby jeden přežil, musí propichovat nebo nechávat propíchnout, být připraven obětovat cokoliv. Nebo přežil. Nepřežil. Trochu ale oddálil okamžik, kdy bude propíchnut sám. Asi tak. Následuje podrobnější rekapitulace plná spoilerů, nedoporučená ke čtení těm, kdo chtějí seriál shlédnout "neposkvrněni".
Takže Joffrey je po smrti, jed vypil, zrudnul, krvácel, exnul. Jeho matka Cersei je - jak říkají slovenští přátelé - bohovsky nas..tá. Nechala zavřít sympaťáka Thyriona, jehož z vraždy podezírá. Thyrionovu manželku Sansu (nic spolu neměli - dlouhá story) odvedl z místa činu šašek Dontos, který jí předtím projevil vděk za dávnou záchranu tím, že jí dal jakýsi památný náhrdelník. Kdoví ale, jak to s tím vděkem bylo. Dontos Sansu promptně odveze na lodi na moře, kde na ně čeká jiná loď a na ní.... Malíček Baeliš! Šedá eminence, vševěd, kluzká a bezohledná osoba. Pro Sansu má ale slabost. Možná ji potřebuje pro nějaký svůj kluzký plán. Možná chce prostě jen zprznit její nevinnost, nemůže si pomoct. Když vidí nevinnost, przní. Promptně zabije Dontose - vyjde to prý levněji, než mu za mlčení platit, navíc je takto pořízené mlčení definitivní. Viz zákonitosti boje v žumpě. Každopádně praktické.
Thyrion mezitím úpí ve vězení. Svůj úděl ale nese důstojně, jak bychom od největší sympaťáka v seriálu taky čekali. Přijde za ním věrný panoš Podrick, převypráví novinky, dá najevo ochotu svědčit v Thyrionův prospěch. Vězeň ale ví, jak to v žumpě chodí. Nařídí mladíkovi, aby svědčil proti němu a uchoval tak svůj život. Každopádně dojemné.
Dědeček Tywin ho poučuje o zásadách dobrého panování ve světě, který je smradlavá žumpa. Evidentně se těší, jak si vnoučka pěkně ochočí, zcela v duchu zákona septiku.
Cersei v chrámu drží vigilii u těla svého syna. Taky je tam Joffreyho bratříček Tommen - až dosud mi jeho existence unikala. Bude z něj král. Dědeček Tywin ho poučuje o zásadách dobrého panování ve světě, který je smradlavá žumpa. Evidentně se těší, jak si vnoučka pěkně ochočí, zcela v duchu zákona septiku. Dostaví Jamie, bratr Cersei a zároveň otec zesnulého Joffreyho (pikantní). Je dost rozervaný, má za sebou dost těžké období a pod vlivem překonaných strázní se dokonce občas chová jako člověk. Joffreyho smrt mu nepřidala - má za synem truchlit, byl-li plodem utajovaného a, řekněme, hodně nestandardního vztahu? Nesouvisela nějak Joffreyho monstrozita se způsobem, jímž přišel na svět. Takže. S Jamiem cloumají emoce, potřebují nějaký ventil. Jamie tudíž znásilní sestru Cersei, pro jistotu hned v chrámu, aby ta blasfemie byla kompletní.
Tywin jde taky do holportu s Oberynem, který přijel do města pomstít smrt sestry (způsobenou Tywinem). Starý lišák se ale před Oberynem tváří, že o té vraždě nic nevěděl a za protislužbu (přijetí role jednoho ze soudců v chystaném Thyrionově monstrprocesu) bude moci sestřina vraha zabít (ten chlap se jmenuje Hora). Jinak Obery pilně naplňuje roli průběžného dodavatele svlékacích scén. Konverzaci s Tywinem proto předchází scéna menší orgie.
Ohař ho radši okrade, vysvětlí Arye, že tenhle dobrák je příliš mírumilovný a pro účely života v žumpě neupotřebitelný, vlastně už mrtvý, akorát to ještě neví. Takže není důvod ho neobrat.
Mezitím Arya. Cestuje za tetičkou, doprovází ji hřmotný zabiják Ohař, tuhle spolu vybílili - nebo spíš dokrvava vyčervenili - hospodu. Potkají farmáře a jeho dceru, kteří je nechají přespat a dají jim najíst. Farmář Ohařovi a Arye nabídne, aby u nich nějakou dobu zůstali a chránili farmu před toulavými vrahouny. Ohař ho radši okrade, vysvětlí Arye, že tenhle dobrák je příliš mírumilovný a pro účely života v žumpě neupotřebitelný, vlastně už mrtvý, akorát to ještě neví. Takže není důvod ho neobrat. Arya, zdá se, chápe. Viz zákon žumpy.
Taky došlo na obrázky ze života Sama a Gilly, Stannise Baratheona a královny Daenerys - společné měly to, že mě moc nebavily. Daenerys asi obsadí další město a její obrovská armáda osvobozených otroků se rozroste o další osvobozené otroky. OK. To jsme tak trochu tušili, až se v těchhle liniích objeví něco zajímavého, budete zpraveni.
Chlapečka si ale vychutná jinak. Vysvětlí mu, že zabil jeho tatínka a maminku, a že je pak sní.
Jinak. Chlapeček a tatínek jdou krásnou loukou, povídají si o tom, jak si ve své venkovské chaloupce brzy pochutnají na bramborách. A je vymalováno. Jsou mrtví - nemůže to být jinak. Nakonec to ale odnese jenom tatínek. Napálí to do něj Ygritte. Ta ostrá divoká žena, která se zamilovala do Jona Sněha. Na její obranu budiž řečeno, že když se někdo jmenuje Ygritte, nezbývá mu, než být ostrá bojovnice. "Toho večera Ygritte zatopila v krbu, natáhla nohy k mihotajícím plamenům a myslela na to, jak roztomilá jsou mývalí mláďata"? To by asi nešlo. Je to přece Ygritte. S "Y". Takže kosí vesničany. A není sama, jsou s ní i ti zjizvení lidožrouti, vedení Thennem, který je z nich vůbec nejlidožravější. Chlapečka si ale vychutná jinak. Vysvětlí mu, že zabil jeho tatínka a maminku, a že je pak sní. A pošle ho, aby předal zprávu Hlídce. Stane se, Hlídka mezitím řeší, jestli má jít po divokých v terénu anebo bránit severní zeď. V duchu zákonitostí žumpy možná bude muset civilisty obětovat.
O Hře o trůny se často mluví jako o sice fantasy, ale inspirované historií - třeba Anglií v čase Války růží. Při sledování posledního odvysílaného dílu mě napadlo, jaký by mohl být český příspěvek ke galerii postav seriálu. Kníže Jaromír. Nejdřív ho bratr nechal vykastrovat, pak byl dvacet let zavřený, pak ho oslepili a nakonec zavraždili na záchodě, byl proboden jaksi zespoda, když "konal". Tvůrcům Hry se musí přiznat, že umějí ukázat osudy tohoto typu jaksi z obou stran. Empaticky nejenom vůči těm osudem pronásledovaným Jaromírům, ale i těm, na koho vyšel nepříjemný úkol zalézt do jímky, čekat, až otvor nad nimi vyplní ta správná zadnice a potom bodnout. Špinavá práce, která člověku nevynese místo mezi opěvovanými hrdiny. Někdo to ale dělat musí.
