Armáda chce víc peněz. Ani teď ale všechny neutratí

Do vypuknutí vojenského konfliktu na Ukrajině se mohlo zdát, že armáda ve střední Evropě je skoro přežitek a slouží hlavně k obsazování teplých místeček, v lepším případě k naplňování zahraniční misí. Po „anšlusu“ Krymu si ale země bývalého sovětského bloku uvědomily, že i v 21. století mohou ozbrojené síly plnit původní funkci, tedy bránit území státu. Silněji to vnímají v Pobaltí nebo v Polsku, nepříjemný pocit ale dolehl i k Vltavě. Logicky se pak více rozebírá, v jakém je armáda stavu.

Vedení české armády si pravidelně stýská na nedostatek peněz. Nový náčelník generálního štábu Josef Bečvář po svém nedávném jmenování připomněl, že je třeba vyměnit staré kanóny ze 70. let nebo pověstná vozidla BVP za modernější děla a transportéry a pořídit nové vrtulníky a radary pro protileteckou obranu. Vojsku také chybí asi pět tisíc vojáků. Má-li být armáda bojeschopná, jsou takové investice nezpochybnitelné a dává smysl, že rozpočtová kapitola ministerstva obrany by měla dostat přidáno.

Zpětný pohled do minulých let ale navádí k zamyšlení, jestli si české ozbrojené síly vůbec více peněz zaslouží. Při čtení poměrně nudného, ale zato fakticky bohatého dokumentu, jakým je státní závěrečný účet za loňský rok, se ukazuje poměrně výmluvná skutečnost. Při skutečných výdajích 41 miliard korun zůstaly čtyři miliardy nevyčerpané.

Ministerstvo obrany vedené Martinem Stropnickým (ANO) se hájí tím, že se snaží vyjednat lepší podmínky veřejných zakázek. „Daní tohoto vyjednávacího úsilí je však časové hledisko, které se v řadě případů promítlo do posunu faktické realizační fáze a tím v konečném důsledku nevyužití finančních zdrojů v příslušném roce a očekávání jejich profinancování v roce následujícím,“ píše se v úvodním slově k závěrečnému účtu.

Když se dokument v dubnu projednával na sněmovním výboru pro obranu, šéf ekonomické sekce ministerstva obrany Richard Vítek také argumentoval, že některé zakázky se protáhnou až na dva a půl roku, což se pak projeví v účetnictví.

Čtěte také: Na Stropnického dům letěly čtyři láhve s hořlavinou

Jenže desetina nepoužitých výdajů je opravdu dost, zvlášť když šlo o úsporný rozpočet z dílny vlády Jiřího Rusnoka. Navíc jsme v situaci, kdy se státní rozpočet dorovnává z půjček na finančních trzích (a za půjčky stát platí úroky). Vypadá to, že ani 16 let po vstupu Česka do NATO si rezort obrany úplně neosvojil finanční plánování a rozpočtování podle cílů.

Není to přitom jen problém loňského roku (i když většinou zůstává nevyčerpáno méně, letos to vypadá na dvě miliardy). Ministerstvo nedokázalo v uplynulých letech utratit významné částky pravidelně, což se v době recese a obecných škrtů dost těžko vysvětlovalo. Pokles jeho rozpočtu téměř o třetinu od roku 2009 nebyl jen důsledkem hospodářské krize, ale také neschopnosti úřadu.

Česká republika při vstupu do NATO slíbila, že se bude snažit dostat výdaje na obranu na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu. Realita je zhruba poloviční. Nejsme úplní outsideři, kromě Británie a Francie na tuto hranici nedosahují ani jiné evropské státy NATO, včetně těch zakládajících. Nemůže to ale být dlouhodobě uspokojivý stav.

Když premiér Bohuslav Sobotka v květnu řekl, že výdaje by měly během pěti až šesti let stoupnout na 1,4 procenta HDP, znovu to vyvolalo diskuse o reálnosti našeho bývalého závazku. Větší problém je ale jinde. Mluvit by se mělo v první řadě o tom, jak efektivně hospodařit s tím, co armáda dostává už nyní.