Češi agitují pro Brexit

Po zprávách o vraždě britské poslankyně Jo Coxové musí být každému jasné, že Češi jsou národ euroskeptiků a spolu s tím i příznivců Brexitu. Zdejší média se důsledně držela interpretace, podle níž dopadený vrah Thomas Mair byl samotářský zahradník a blázen, který se o politiku nezajímal. Jeho dřívější podporu extremistům podporujícím dnes vystoupení z Evropské unie novináři zmiňovali až na konci svých zpráv, pokud vůbec. Nezáleželo ani na tom, jestli šlo o pravicové či levicové publicisty. Někteří komentátoři třeba v Hospodářských novinách dokonce výslovně tvrdili, že dávat vraždu poslankyně známé svým postojem pro setrvání Británie a pro pomoc uprchlíkům do souvislosti s britským referendem je neslušné a nesmyslné.

U euroskeptiků je postoj odsouvající vraždu političky na okraj veřejné debaty pochopitelný. Spoléhají na hlasy „obyčejných lidí“, kterým už dlouhou dobu vadí, že je elity ignorují. Vadilo jim zavedení školného, vládní úspory po finanční krizi, dnes nejasná migrační politika. Obyčejný člověk může ve svém rozhořčení dát za pravdu radikálním názorům, které odpovídají jeho frustraci, přitom se však radikálem nestává. Pokud dojde k přesvědčení, že kampaň pro Brexit, byť proti vůli jejích tvůrců, podněcuje k vraždám, pak se může stáhnout a za osvobození Británie z područí Bruselu nehlasovat, nebo dokonce hlasovat pro druhou stranu.

Zkušenosti z minulých let ukazují, že právě tak fungují atentáty na političky. Třeba loni se stala Henriette Rekerová po naštěstí neúspěšném vražedném útoku s přehledem primátorkou Kolína nad Rýnem. Proto je lepší, když si atentátu lidé pokud možno nevšimnou, a pokud ano, tak dostanou možnost, aby souvislost s referendem mohli potlačit. Interpretaci zpráv skrývající politickou motivaci Thomase Maira dávala v Británii skutečně přednost média aktivně podporující odchod Británie z EU, ostatní se držela stejně jako většina novin na kontinentu přirozeného pravidla, že zajímavější je příznivec neonacistů než tichý blázen. Proto bylo nápadné chování tuzemských médií. Jako kdyby se snažila pomoci příznivcům Brexitu překonat vážnou komplikaci. Novináře o své politické motivaci přesvědčil až v sobotu sám obviněný, když před soudem prohlásil, že se jmenuje „Smrt zrádcům, svobodu Británii“.

Škoda rány, která padne vedle Bruselu

Dnes je tedy možné popsat Česko jako zemi euroskeptiků, kde se protichůdný pohled na svět prosazuje jen obtížně. Nedůvěra k Evropské unii a náruživá kritika jejích institucí patří k všeobecně sdílenému přesvědčení a používá se i v případě veřejné debaty o britském referendu. Když Britové odejdou z Evropské unie, dají tím za vyučenou zpupnému Bruselu. Jde nepochybně o jistou transformaci nedůvěry vůči státu jako takovému. V takovém případě jde ovšem pochybovat, že tuzemská debata o členství Česka v Evropské unii bere v úvahu všechny relevantní skutečnosti a že nepoužívá přednostně jednostranné interpretace.

Do veřejné debaty nejde v demokracii jakkoli mocensky zasahovat a člověk se musí s euroskepsí elit i většiny běžné populace smířit. Právě z toho důvodu však musí růst obavy z budoucnosti České republiky. Důvody k odporu vůči Evropě není třeba příliš podrobně vysvětlovat, stačí občas poukázat na nějaký skutečný nebo pomyslný přehmat. Podrobné zdůvodnění, proč členství v Evropské unii zemi škodí, zatím veřejná debata postrádá. Ještě víc chybí popis vyhlídky, co by Čechy po odpoutání od evropské integrace čekalo.

Jak bude bez Britů

Je to vidět i v tuzemské debatě o Brexitu. Na první pohled se totiž zdá, že je pro euroskeptiky nevýhodný. Ztratí v Britech důležitého spojence, který trvale bránil hlubší integraci Evropské unie a kterého se zbytek členských států neodvážil v jeho opatrných postojích nikdy přehlasovat. Až Britové odejdou, pak se malí reptalové typu Česka přehlasují snadno, jak jsme ostatně už zažili. Odpůrcům Evropské unie by se mohlo líbit, že se poměry takto vyhrotí, protože pak se přiblíží také Czexit. Ten je ovšem nepravděpodobný do roku 2023. Žádná vláda nepůjde do konfliktu s Bruselem, který jí ročně posílá přes sto miliard korun dotací. Méně pravděpodobný je naopak scénář, podle kterého po odchodu Britů z Unie evropští politici zmoudří a uvolní svou integrační politiku.

Tuzemská veřejnost tedy ve své většině „euroskepticky“ podporuje Brexit, ani v nejmenším však neuvažuje o tom, jaké to bude mít pro její protievropské směřování důsledky. Pokud už Čechy někdo hodlá vést směrem ze současné podoby Evropské unie, pak by měl popsat aspoň dva tři další kroky, které chce podniknout, až Británie bude pryč.

Očekávané dopady vraždy proevropské političky na výsledky britského referenda pochopitelně nezpochybňuje nikdo. Sami euroskeptici mohou tragický případ využít jako omluvu, když jejich dobře rozjetá kampaň na podporu Brexitu nedosáhne očekávaného úspěchu. Jednou rozjetý vlak už stejně zastavit nejde.

Další zajímavé články si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde